7.11.1Čas budoucí prostý – „WILL“ a „SHALL“
Budoucí čas prostý (future simple tense) se užívá pro vyjádření jednorázového budoucího děje či budoucího stavu, rozhodnutí nebo domněnky o budoucnu. Např.:I will wait there.Počkám tam.He will understand.On to pochopí.They will not come.Nepřijdou.Lze ho také užít, jako v češtině, ke zdvořilé žádosti či návrhu. Např.:Will you help me?Pomůžete mi?Shall we go?Půjdeme?Shall lze v dotazech v 1. osobě často přeložit jako: Mám(e)...? (něco udělat). Např.:Shall I open it?Mám to otevřít?
