Vor dem Haus
Lena:
Hi, Marcus. Wohin gehst du mit dem Rucksack?
hai, ˈmarkʊs voˈhin ˈgeːst duː mɪt deːm ˈrʊkzak?
Ahoj Markusi. Kam jdeš s tím batohem?
Marcus:
Hallo, Lena. Ich gehe zum Bahnhof.
haˈloː, ˈleːna ɪç ˈgeːə tsʊm ˈbaːnhoːf
Ahoj Leno. Jdu na nádraží.
Marcus:
Ich habe ein paar Tage frei und fahre nach Österreich zu den Eltern.
ɪç ˈhaːbə ain paːɐ ˈtaːgə frai ʊnt ˈfaːrə naːx ˈøːstəraiç tsuː deːn ˈεltɐn
Mám pár dní volno a jedu do Rakouska za rodiči.
Lena:
Und wo wohnen sie?
ʊnt voː ˈvoːnən ziː?
A kde bydlí?
Marcus:
In Mondsee. Ich muss erst mit dem Zug und dann mit dem Bus fahren.
ɪn ˈmoːntzeː ɪç mʊs eːɐst mɪt deːm tsuːk ʊnt dan mɪt deːm bʊs ˈfaːrən
V Mondsee. Musím jet nejdřív vlakem a pak autobusem.
Lena:
Das ist ja weit weg! Also gute Reise!
das ɪst jaː vait vεk! ˈalzo ˈguːtə ˈraizə!
To je pěkně daleko! Tak šťastnou cestu!
Marcus:
Danke! Jetzt muss ich aber schon laufen.
ˈdaŋkə! jεtst mʊs ɪç ˈaːbɐ ʃoːn ˈlaufn
Dík! Teď už ale musím běžet.
Marcus:
Der Zug soll in 20 Minuten kommen und ich brauche noch eine Fahrkarte. Tschüs!
deːɐ tsuːk zɔl ɪn ˈtsvantsɪç miˈnuːtn ˈkɔmən ʊnt ɪç ˈbrauxə nɔx ˈainə ˈfaːɐkartə tʃʏs!
Vlak má přijet za 20 minut a potřebuji ještě jízdenku. Ahoj!
Najděte v dialogu vazby se třetím pádem.
Auf der Straße
Fußgänger 1:
Guten Tag! Entschuldigen Sie bitte, darf ich Sie etwas fragen?
ˈguːtn taːk! εntˈʃʊldɪgn ziː ˈbɪtə, darf ɪç ziː ˈεtvas ˈfraːgn?
Dobrý den! Promiňte prosím, můžu se vás na něco zeptat?
Fußgänger 2:
Natürlich! Wie kann ich Ihnen helfen?
naˈtyːɐlɪç! viː kan ɪç ˈiːnən ˈhεlfn?
Samozřejmě! Jak vám mohu pomoci?
Fußgänger 1:
Wie komme ich zur Bank, bitte?
viː ˈkɔmə ɪç tsuːɐ baŋk, ˈbɪtə?
Jak se dostanu k bance?
Fußgänger 2:
Gehen Sie nach links, dann geradeaus zur Kirche.
ˈgeːən ziː naːx lɪŋks, dan gəraːdəˈaus tsuːɐ ˈkɪrçə
Běžte doleva, pak rovně ke kostelu.
Fußgänger 2:
Überqueren Sie die Kreuzung und gehen Sie nach rechts. Und dort ist die Bank.
yːbɐˈkveːrən ziː diː ˈkrɔytsʊŋ ʊnt ˈgeːən ziː naːx rεçts ʊnt dɔrt ɪst diː baŋk
Přejděte křižovatku a jděte doprava. Tam už stojí banka.
Fußgänger 1:
Ist es weit von hier?
ɪst εs vait fɔn hiːɐ?
Je to odtud daleko?
Fußgänger 2:
Es ist nicht weit. Sie können zu Fuß gehen. Es sind ungefähr 5 Minuten.
εs ɪst nɪçt vait ziː ˈkœnən tsuː fuːs ˈgeːən εs zɪnt ˈʊngəfεːɐ fʏnf miˈnuːtn
Není to daleko. Můžete jít pěšky. Je to asi 5 minut.
Fußgänger 1:
Kann ich auch mit dem Bus fahren?
kan ɪç aux mɪt deːm bʊs ˈfaːrən?
Můžu jet také autobusem?
Fußgänger 2:
Ja, es ist nur eine Haltestelle.
jaː, εs ɪst nuːɐ ˈainə ˈhaltəʃtεlə
Ano, je to jen jednu zastávku.
Fußgänger 1:
Vielen Dank. Auf Wiedersehen!
ˈfiːlən daŋk auf ˈviːdɐzeːən!
Díky moc. Na shledanou!
Im Stadtverkehr
►
Können Sie uns bitte helfen? Fährt diese Linie zur Universität?
ˈkœnən ziː ʊns ˈbɪtə ˈhεlfn? fεːɐt ˈdiːzə ˈliːniə tsuːɐ univεrziˈtεːt?
Můžete nám prosím pomoci? Jede tato linka na univerzitu?
►
Ja. Es ist die Richtung Bismarckplatz. Dort müssen Sie aber in die Straßenbahn Linie 18 umsteigen.
jaː εs ɪst diː ˈrɪçtʊŋ ˈbɪsmarkplats dɔrt ˈmʏsn ziː ˈaːbɐ ɪn diː ˈʃtraːsnbaːn ˈliːniə ˈaxtseːn ˈʊmʃtaign
Ano. Je to směr Bismarckplatz. Tam musíte ale přestoupit na tramvaj číslo 18.
►
Sie können dort auch in den Bus Linie 100 einsteigen.
ziː ˈkœnən dɔrt aux ɪn deːn bʊs ˈliːniə ˈhʊndɐt ˈainʃtaign
Můžete tam také nastoupit do autobusu číslo 100.
►
Und wo sollen wir aussteigen?
ʊnt voː ˈzɔlən viːɐ ˈausʃtaign?
A kde máme vystoupit?
►
An der Haltestelle Universitätsstraße.
an deːɐ ˈhaltəʃtεlə univεrziˈtεːtsʃtraːsə
Na zastávce Universitätsstraße.
►
Wie viele Haltestellen sind es noch zum Bismarckplatz?
viː ˈfiːlə ˈhaltəʃtεlən zɪnt εs nɔx tsʊm ˈbɪsmarkplats?
Kolik je to ještě zastávek na Bismarckplatz?
►
Drei.
drai
Tři.
►
Danke schön.
ˈdaŋkə ʃøːn
Děkuji.
►
Nichts zu danken.
nɪçts tsuː ˈdaŋkn
Není zač.
Najděte v dialozích tvary způsobových sloves spolu s infinitivy významových sloves, které k nim patří. Všimněte si, kolik slov může být ve větě mezi způsobovým slovesem a infinitivem.
V této lekci se objevují první předponová slovesa