1.3Přízvuk
Ve španělštině stojí přízvuk většinou:*na druhé slabice od konce u slov zakončených samohláskou nebo souhláskami -n, -shermano, hermanos, mesa, mesas, Caracas, chocolate, chocolates, sabe, saben, polen*na poslední slabice u slov zakončených souhláskou kromě -n, -sseñor, Madrid, arroz, español, comer, sobrescribir, relojV ostatních případech, tj. pokud je přízvuk na poslední slabice u slov zakončených samohláskou nebo -n, -s nebo na druhé slabice od konce u slov zakončených souhláskou kromě -n, -s, je nutné jej graficky vyznačit čárkou nad samohláskou.razón, fútbol, café, atún, israelí, francés, rímel, azúcarNa třetí a další slabice od konce se přízvuk označuje vždy.epílogo, catástrofe, música, cámaraSlovesné tvary si i po připojení nepřízvučných osobních zájmen zachovávají přízvuk. Připadá pak na třetí nebo čtvrtou slabiku od konce a je třeba ho označit.diciéndoselo, dígamelo, dártela, permítasemeSložená slova mají jen jeden přízvuk:decimocuarto, sacapuntas, pelirrojoVýjimku tvoří příslovce zakončená na -mente, která mají dva přízvuky.alegremente, finalmente, plenamenteGrafický přízvuk také slouží k odlišení slov stejně znějících, ale s odlišným významem:aún ještě - aun dokonceJednoslabičná slova se píšou s přízvukem, pokud by mohlo dojít k záměně ve významu slova:tu - tú, mi - mí, el - él, de - dé, mas - más, se - sé, te - té, si - síTázací a zvolací zájmena a příslovce se píšou s přízvukem:¡Qué bonito!To je ale krásné!¿Cuándo vienes?Kdy přijdeš?Viz též kap. Zájmena tázací.
