16.1Francouzský slovosled
Francouzský slovosled je do značné míry pevný:(PŘÍSL. URČENÍ –) PODMĚT - PŘÍSUDEK - PŘEDMĚT - PŘÍSL. URČENÍÀ Noël, les parents ont offert de beaux cadeaux à leurs enfants.Na Vánoce dali rodiče svým dětem krásné dárky.Nejdříve je vyjádřen podmět a potom přísudek:Les invités arrivent.Hosté přicházejí.Podstatné jméno stojící před přísudkovým slovesem je podmět, podstatné jméno, které následuje za přísudkem, je předmět přímý:La France a battu les États-Unis.Francie porazila Spojené státy.Předmět přímý bývá nejčastěji před předmětem nepřímým, za ním ze stylistických důvodů, například je-li rozvitý:J'ai déjà rendu les livres à Pierre.Už jsem Pierrovi vrátil ty knihy.J'ai déjà rendu à Pierre les livres dont on avait parlé.Už jsem Pierrovi vrátil ty knihy, o kterých jsme mluvili.Tam, kde nemůže dojít k záměně podmětu s předmětem, může být pořádek slov přizpůsoben záměrům mluvčího nebo pisatele:l'auteur qui critique le publicautor, který kritizuje publikuml'auteur que critique le publicautor, kterého kritizuje publikumQui est-ce qui cherche M. Dubois ?Kdo hledá pana Duboise?Qui est-ce que cherche M. Dubois ?, Qui M. Dubois cherche-t-il ?, M. Dubois, qui cherche-t-il ?Koho hledá pan Dubois?Příslovečné určení místa a času může být i na začátku věty. Potom bývá odděleno čárkou:De temps en temps, je désespère un peu.Občas trošku ztrácím naději.
