Unidad 13 – Estar en línea
Gramática
Sloveso empezar
Při časování slovesa empezar v přítomném čase dochází k hláskové změně E-IE.
EMPEZAR (začít) |
yo | empiezo | nosotr|os/-as | empezamos |
tú | empiezas | vosotr|os/-as | empezáis |
él/ella, usted | empieza | ellos/ellas, ustedes | empiezan |
¿Cuándo empieza la película?Kdy začíná film?
Vamos a empezar.Začneme., Dáme se do toho.
V rozkazovacím způsobu dochází ve tvaru pro vykání k pravopisné změně.
Empieza a leer, por favor.Začni číst, prosím.
Empiece a trabajar.Pusťte se do práce.
Slovesná vazba empezar a + infinitiv
Slovesná vazba empezar a + inf. vyjadřuje začátek děje.
Empieza a llover.Začíná pršet.
Empiezan a hacer la cena.Začínají dělat večeři.
Nikdy nezapomínejte použít předložku a, pokud chcete za sloveso empezar připojit jiné sloveso.
Slovesná vazba dejar de + infinitiv
Slovesná vazba dejar de + inf. vyjadřuje přerušení, zanechání činnosti.
Quiero dejar de trabajar para las aerolíneas.Chci přestat pracovat pro aerolinie.
Deja de beber cerveza.Přestaň pít pivo.
¿Por qué no dejas de fumar?Proč nepřestaneš kouřit?
Gerundio
Jedná se o neosobní tvar, jehož podoba se nemění ani v čísle, ani v rodě. V češtině se připodobňuje k přechodníku.
Při tvoření gerundia nejprve odtrhneme infinitivní koncovku (-ar, -er, -ir) a nahradíme ji koncovkami -ando nebo -iendo.
-AR | -ER | -IR |
habl-ando | com-iendo | escrib-iendo |
bail-ando | beb-iendo | sal-iendo |
Existují však i nepravidelné tvary u sloves -er a -ir třídy.
leer | leyendo | reír | riendo |
oír | oyendo | pedir | pidiendo |
dormir | durmiendo | decir | diciendo |
poder | pudiendo | preferir | prefiriendo |
ir | yendo | vestir | vistiendo |
seguir | siguiendo | sentir | sintiendo |
Vyjadřují se jím děje souběžné s jiným dějem.
Alguna gente descansa practicando yoga.Někteří lidé relaxují při cvičení jógy.
Prepara la cena escuchando la radio.Připravuje večeři a přitom poslouchá rádio.
Pokud gerundium není součástí opisné vazby, zvratná a nepřízvučná zájmena se vždy připojují za něj a píšou se s ním dohromady.
Přítomný čas průběhový
Tvoří se pomocí tvarů slovesa estar + gerundio.
¿Qué estás haciendo?Co (zrovna teď) děláš?
¿Qué estáis diciendo?Co říkáte?
| estar | gerundio |
yo | estoy | |
tú | estás | hablando |
él/ella, usted | está | comiendo |
nosotr|os/-as | estamos | escribiendo |
vosotr|os/-as | estáis | |
ellos/ellas, ustedes | están | |
Přítomný čas průběhový se používá k vyjádření dějů, které právě probíhají.
Estoy viendo la tele.Zrovna se dívám na televizi.
Está leyendo un libro.Zrovna si čte.
Jsou dvě možnosti postavení zvratných a nepřízvučných zájmen. Mohou stát před časovaným tvarem slovesa estar nebo až za gerundiem, se kterým se píšou dohromady. V tomto případě je ale potřeba vyznačit přízvuk.
Laura se está lavando el pelo.Laura si zrovna myje vlasy.
Laura está lavándose el pelo.Laura si zrovna myje vlasy.
Přivlastňovací zájmena přízvučná
Tvary přivlastňovacích zájmen přízvučných jsou následující:
| jednotné číslo | množné číslo |
yo | mío/mía | míos/mías |
tú | tuyo/tuya | tuyos/tuyas |
él/ella, usted | suyo/suya | suyos/suyas |
nosotr|os/-as | nuestro/nuestra | nuestros/nuestras |
vosotr|os/-as | vuestro/vuestra | vuestros/vuestras |
ellos/ellas, ustedes | suyo/suya | suyos/suyas |
Na rozdíl od přivlastňovacích zájmen nepřízvučných, která stojí vždy před podstatným jménem, mohou tato stát samostatně anebo za podstatným jménem, které vyžaduje člen.
Esta maleta no es mía.Tento kufr není můj.
Unos amigos nuestros están enfadados.Někteří z našich přátel jsou naštvaní.
Mohou se kombinovat se členem, ukazovacími, neurčitými nebo zápornými zájmeny nebo číslovkami.
No me gusta este amigo tuyo.Tenhle tvůj kamarád se mi nelíbí.
No tengo ninguna noticia suya.Nemám o něm žádnou zprávu.
Dos amigos míos se van a mudar a México.Dva moji kamarádi se budou stěhovat do Mexika.
Je rozdíl, zda řeknete dos amigos míos = dva ze všech mých kamarádů, nebo mis dos amigos = ti dva kamarádi, které mám nebo o kterých jsem mluvil. Un coche vuestro = jedno z vašich aut, zatímco vuestro coche = vaše (jediné) auto.
Přivlastňovací zájmeno samostatné ve spojení se členem určitým může ve větě zastupovat podstatné jméno. Tvar zájmena a členu pak odpovídá jeho rodu a číslu.
Este es mi abrigo, pero no veo el tuyo.Toto je můj kabat, ale ten tvůj nevidím.