Grammar

Přehled gramatiky - Grammar Overview Zopakujte si na závěr v přehledné stručné podobě důležité gramatické jevy v angličtině. Anglický slovosled Ve větě oznamovací je pořádek slov dle pravidla SVOMPT tento: Subject (podmět), Verb (přísudek), Object (předmět), Manner (způsob), Place (místo), Time (čas). V otázkách dochází k tzv. INVERZI, tedy k obrácení pořadí podmět - slovesný tvar určitý. Inverze se ale neuplatňuje v otázkách na podmět (na činitele děje). Např.: He is English.Je to Angličan. Is he English?Je to Angličan? inverze v otázce Who speaks English?Kdo mluví anglicky? otázka na podmět What brings you here?Co tě sem přivádí? otázka na podmět Zájmena osobní - Personal Pronouns: Je třeba odlišovat zájmena podmětná a předmětná dle jejich pozice ve větě a pádu. Zájmena předmětná lze užít (s různými předložkami) v podstatě pro kterýkoli pád.
OsobaPodmětná Předmětná Mn. č. PodmětnáPředmětná
já I aɪ me miː my we wiː us ʌs
ty you juː you juː vy you juː you juː
on he hiː him him
ona she ʃiː her hɜː oni/ony they ðeɪ them ðεm
to it ɪt it ɪt
Zájmena ukazovací - Demonstrative Pronouns Odlišují, zda se jedná o jednoho či více a zda je (jsou) zde nebo tam (dále).
Jednotné číslo Množné číslo
Zde this ðɪs - tento/tato/toto these ðiːz - tito/tyto
Tam that ðæt - tamten/tamta/tamto those ðəʊz - tamti/tamty
Zájmena přivlastňovací - Possessive Pronouns: Přivlastňovací zájmena se dělí na přívlastková (chovají se podobně jako česká) a samostatná (stojící většinou na konci věty až za podstatným jménem).
Přívlastková Samostatná Přívlastková Samostatná
můj my maɪ mine maɪn náš our aʊə ours aʊəz
tvůj your jɔː yours jɔːz váš your jɔː yours jɔːz
jeho his hɪz his hɪz
její her hɜː hers hɜːz jejich their ðεə theirs ðεəz
jeho its ɪts its ɪts
Podstatná jména - Nouns: Mají 3 rody, ale rod mužský (masculine) a ženský (feminine) se užívá jen pro osoby (a někdy pro zvířata) dle daného pohlaví. Pro ostatní se užije rod střední (neuter). Podstatná jména mění svůj tvar jen v množném čísle. Množné číslo se tvoří jednoduše pomocí koncovky -s resp. -es. U slov s -f na konci se koncovka mění na -ves Např.: book - books; house - houses; potato - potatoes; leaf - leaves; life - lives Nepravidelné množné číslo má jen několik slov. Běžná jsou např.: child - children; man - men; woman - women; foot - feet; tooth - teeth Při popisu množství (mnoho, málo, méně) je třeba odlišovat počitatelná a nepočitatelná podst. jména: mnoho - many (počitatelná) vs. much (nepočitatelná), málo little (nepočitatelná) vs. few (počitatelná) a méně less (nepočitatelná) vs. fewer (počitatelná). Členy - Articles: Angličtina před podstatnými a přídavnými jmény užívá člen neurčitý (Indefinite article) a (či an) a člen určitý (Definite article) the, případně žádný člen. Neurčitý člen se užívá tam, kde daný subjekt není blíže určen a hovoří se o něčem obecně. Určitý člen vymezuje něco specifického, co je v daném kontextu jedinečné, a jasně určené. Přídavná jména - Adjectives: Mění tvar jen při stupňování - (2. stupeň) the comparative, (3. stupeň) the superlative. Člen patřící k podstatnému jménu se posouvá před rozvíjející přídavné jméno. Stupňování krátkých přídavných jmen (a příslovcí) se tvoří koncovkou -er (pro 2. stupeň ...ší) a koncovkou -est (pro 3. stupeň - nej...) Stupňování dlouhých přídavných jmen (a příslovcí) se tvoří pomocí slov more (více) a most (nejvíce) před slovem. Před 3. stupněm přídavného jména stojí určitý člen - the. Nepravidelné stupňování má jen několik málo slov jako: good - better - the best; bad - worse - the worst far - farther/further - the farthest/furthest little - less - the least; much/many - more - the most Sloveso be: Je nepravidelné a funguje jako významové (Lexical Verb) i pomocné (Auxiliary Verb). Tvary slovesa be v přítomném čase jsou: I am ...; contraction I'm ... He/She/It is ...; contraction He's/She's/It's ... You/We/They are ...; contraction You're/We're/They're ... Záporné tvary v přítomném čase jsou: I am not ...; contraction I'm not ... He/She/It is not ...; contraction He/She/It isn't ... You/We/They are not ...; contraction You/We/They aren't ... Tvary slovesa be v minulém čase jsou: I/he/she/it was ... - John was ...; My car was ... You/We/They were ... - My parents were ...; Those books were ... Záporné tvary v minulém čase jsou: I/he/she/it was not ...; contraction I/he/she/it wasn't ... You/We/They were not ...; contraction You/We/They weren't ... Příčestí minulé (Past Participle) je been a příčestí přítomné (Present Participle) je being. Sloveso have: Je nepravidelné a funguje jako významové (Lexical Verb) i pomocné (Auxiliary Verb). V přítomném čase prostém má vždy tvar have s výjimkou 3. osoby jednotného čísla, kde má tvar has. Např.: He/She/It/John has ... Příčestí a gerundium je vždy having. Na pomocné sloveso have narazíte hl. v čase předpřítomném (Present Perfect) a předminulém (Past Perfect). Zápor slovesa have je have not resp. has not nebo zkráceně haven't resp. hasn't. V minulém čase má tvar had. Pomocné sloveso má v minulosti zápor had not či hadn't. Sloveso do: Je nepravidelné a funguje jako významové (Lexical Verb) i pomocné (Auxiliary Verb). V přítomném čase prostém má vždy tvar do s výjimkou 3. osoby jednotného čísla, kde má tvar does. Např.: He/She/It/John does ... Zápor slovesa do je do not resp. does not nebo zkráceně don't resp. doesn't. V minulém čase má vždy tvar did a v záporu pak did not nebo zkráceně didn't. Způsobová slovesa - Modal Auxiliary Verbs: can, must, may Sloveso CAN je nepravidelné a vyjadřuje schopnost či možnost. V přítomném čase prostém má u všech osob stejný tvar can. Zápor slovesa can je cannot nebo zkráceně can't. V minulém čase má též tvar could a zápor could not nebo zkráceně couldn't. V jiných časech je třeba místo can užít jeho opisný tvar - be able to (být schopen). Sloveso MUST vyjadřuje nutnost, povinnost či jistotu (, že něco nějak musí být). Zápor slovesa must je must not či zkráceně mustn't. POZOR! Zápor mustn't ale vyjadřuje zákaz (nesmět)! V jiných časech než přítomném prostém je třeba místo slovesa must užít jeho opisný tvar - have to, tedy v minulosti had to ap. Sloveso MAY vyjadřuje svolení nebo potenciální možnost. Zápor slovesa may je may not nebo (méně často) zkráceně mayn't. V jiných časech než přítomném prostém je třeba místo slovesa may užít jeho opisný tvar - be allowed to (mít dovoleno). Sloveso could: Vyjadřuje spolu s významovým slovesem potenciální možnost, tedy co by se mohlo stát nebo co by mohl někdo udělat ap. Zápor je could not nebo zkráceně couldn't. Tvar could have + PP (příčestí minulé) nebo zkráceně could've + PP vyjadřuje potenciální možnost v minulosti. Co někdo mohl udělat či co se mohlo stát. Sloveso should: Vyjadřuje spolu s významovým slovesem doporučení či domněnku, tedy co by měl někdo udělat, jaké by mělo něco být ap. Zápor je should not nebo zkráceně shouldn't. Tvar should have + PP (příčestí minulé) nebo zkráceně should've + PP vyjadřuje, co se mělo stát nebo co někdo měl udělat v minulosti. Sloveso would: Vyjadřuje spolu s významovým slovesem obecnou podmínku, tedy co by se stalo. Zápor je would not nebo zkráceně wouldn't. Tvar would have + PP (příčestí minulé) nebo zkráceně would've + PP vyjadřuje co by se (bylo) stalo v minulosti. Would se též užívá místo will při posunu děje do minulosti v rámci časové souslednosti.
Slovesné časy - přehled Anglická gramatika zná oproti češtině relativně velký počet časů, které však logicky vycházejí ze tří základních časů. (minulý, přítomný, budoucí).
Gramtický čas Tense
Přítomnost přítomný prostý Present simple
(Present) přítomný průběhový Present continuous
Minulost minulý prostý Past simple
(Past) minulý průběhový Past continuous
předpřítomný Present perfect
předpřítomný průběhový Present perfect continuous
předmimulý Past perfect
předminulý průběhový Past perfect continuous
Budoucnost budoucí prostý Future simple
(Future) budoucí průběhový Future continuous
předbudoucí Future perfect
předbudoucí průběhový Future perfect continuous
Někdy se za budoucí čas považuje i tzv. “blízká budoucnost” - tvar be going to ...

Vzhledem k rozsahu učebnice jsou probrány pouze nejběžnější anglické časy. Mezi anglickými časy existuje mnoho analogií, které lze po zvládnutí základních časů využít k snadnému naučení časů ostatních.

Přehled tvoření časů - Overview of Tenses Zopakujte si zásady a také podobnosti a analogie v tvoření běžných anglických časů. Přítomný průběhový čas - Present Continuous Tvoří se pomocí slovesa be a příčestí přítomného -ing, tedy: am/is/are ...ing. Např.: I'm waiting.Čekám. He's waiting., John is waiting.(On) Čeká., John čeká. We're waiting.Čekáme. Bob and Jane are waiting.Bob a Jane čekjí. Otázka se tvoří obrácením slovosledu. Např.: Am I waiting?Čekám? Are you waiting?Čekáš? Is he waiting?Čeká? Zápor se tvoří pomocí NOT před významovým slovesem (-ing). Např.: I'm not waiting., I'm not waiting.Nečekám. He's not waiting., He isn't waiting.(On) Nečeká. We're not waiting., We aren't waiting.Nečekáme. Pozor! Ne všechna slovesa tvoří čas průběhový. Některá slovesa popisující dlouhodobé děje, vjemy, city či stavy (Stative Verbs) se vyskytují typicky v čase přítomném prostém. Přítomný čas prostý - Present Simple Oznamovací kladná věta se tvoří prostě spojením podmětu (zájmena ap.) a základního tvaru významového slovesa. Např.: I speak English.Mluvím anglicky. We go there often.Chodíme tam často. They cost too much.Stojí příliš. Pro 3. osobu jednotného čísla se však za významové sloveso přidává koncovka -s. Např.: He speaks English.Mluví anglicky. She goes there often.Chodí tam často. It costs too much.Stojí to příliš. Zápor se tvoří pomocným do not či zkráceně don't nebo (pro 3. osobu jednotného čísla) does not či zkráceně doesn't před významovým slovesem. Např.: I don't know.Nevím. They don't know.Oni nevědí. He doesn't know., John doesn't know.On neví., John neví. It doesn't matter.To je jedno., Na tom nezáleží. Otázka se tvoří pomocným do resp. (pro 3. osobu jednotného čísla) does a obrácením slovosledu (změnou pozice podmětu). Tedy: Do ...? resp. Does ...? Např.: Do I know you?Znám vás? Do you speak English?Mluvíte anglicky? Does she speak English?Mluví anglicky? ona Do they speak English?Mluví anglicky? oni Budoucí čas prostý - Future Simple Tvoří se u všech osob pomocí způsobového slovesa will + základní tvar významového slovesa. Pro 1. osobu jednotného a množného čísla lze užít i tvar shall. Např.: I will be there.Budu tam. He will come.On přijde. They will stay here.Zůstanou tady. Will se spolu se zájmeny často stahuje na ...'ll. Např.: I'll, You'll, He'll, She'll atd. Zápor se tvoří pomocí will not či zkráceným tvarem won't. Např.: I will not be there.Nebudu tam. He won't come.On nepřijde. They won't stay here.Nezůstanou tady. Otázka se tvoří jen obrácením slovosledu na Will ...?. Např.: Will you be there?Budeš tam? Will he come?Přijde? Won't you stay?Ty tady nezůstaneš? Shall we sit down?Sedneme si? Pozor! Způsobová slovesa can, must, may se zde musí nahradit opisnými tvary. Např.: We'll have to wait. (must)Budeme muset počkat. I won't be able to come. (can)Nebudu moci přijít. She'll be allowed to play. (may)Bude smět hrát. Budoucí čas průběhový - Future Continuous Je kombinací času budoucího prostého - will a přítomného průběhového - be ...ing. Tvoří se tedy formou ... will be ...ing. Např.: I will be waiting there.Budu tam čekat. He will be looking after them.Bude se o ně starat. Zápor se tvoří formou ... will not be ...ing či zkráceně ... won't be ...ing. Např.: We won't be working at night.Nebudeme pracovat v noci. Otázka se tvoří obrácením slovosledu na Will ... be ...ing? Např.: Will you be waiting there?Budeš tam čekat? Blízká budoucnost - be going to ... Je v podstatě typem přítomného času průběhového, za který se pojí další sloveso v infinitivu, tedy: ... am/is/are going to + infinitive. Např.: I'm going to call him.Zavolám mu. He's going to kill you.Ten tě zabije. They're going to do it.Oni to udělají. Zápor se tvoří pomocí ... not going to ... Např.: I'm not going to tell her.Já jí to neřeknu. She's not going to marry him.Ona si ho nevezme. Otázka se tvoří opět obrácením slovosledu. Am/Is/Are ... going to ...? Např.: Are you going to do it?Uděláš to? Is she going to be okay?Bude v pořádku? What am I going to do?Co budu dělat? Minulý čas prostý - Past Simple Oznamovací kladné věty se tvoří u pravidelných sloves pro všechny osoby pouhým přidáním koncovky -ed. Např.: I hoped so.Doufal jsem, že ano. She believed me.Věřila mi. They needed it.Potřebovali to. U nepravidelných sloves je třeba v oznamovací větě užít jejich 2. tvar - PT. Např.: I knew that. (know)Věděl jsem to. You made a mistake. (make)Udělal jsi chybu. He lost it. (lose)Ztratil to. Zápor se tvoří u všech osob pomocí did not či zkráceným tvarem didn't. Např.: I didn't know.Nevěděl jsem to. You didn't tell me.Neřekl jsi mi to. She didn't come.Nepřišla. Otázka se tvoří obrácením slovosledu na Did ...? Např.: Did you know that?Věděl jsi to? Did I say that?Řekl jsem to? Did they come?Přišli? Poznámka: Did (resp. didn't) funguje v minulém čase tak, jako do či does (resp. don't či doesn't) v čase přítomném prostém. Pozor! I zde se způsobová slovesa can, must, may nahrazují opisnými tvary. Např.: We had to wait. (must)Museli jsme počkat. He was able to help us. (can)Mohl nám pomoci. She wasn't allowed to come. (may)Nesměla přijít. Minulý čas průběhový - Past Continuous Tvoří se podobně jako přítomný čas průběhový ale pomocí minulého tvaru slovesa be, tedy: ... was/were ...ing. Např.: She was waiting there.Čekala tam. We were expecting you.Očekávali jsme vás. It was still raining.Ještě pršelo. Zápor se tvoří formou: ... was/were not ...ing či zkráceně ... wasn't/weren't ...ing. Např.: She was not trying hard enough.Nesnažila se dost. They weren't drinking alcohol.Nepili alkohol. Otázka se utvoří obrácením slovosledu be a podmětu, tedy: Was/Were ... ...ing? Např.: Was she waiting there?Čekala tam? What were they working on?Na čem pracovali? Předpřítomný čas - Present Perfect Se tvoří příslušným tvarem pomocného have s minulým příčestím Past Participle významového slovesa, tedy: ... have/has + PP. U pravidelných sloves je tvar PP shodný s tvarem minulého času (koncovka -ed). Pomocné have se zájmeny se běžně zkracuje na: I've, You've, He's, She's, It's, We've, They've. Např.: Mark and Bob have arrived.Mark a Bob už přijeli. Jane has called him.Jane mu už volala. I've known him for years.Už ho znám roky. He's lost the money.On ty peníze ztratil. It's been a long time.Už je to dávno. Zápor se tvoří pomocí have/has not či zkráceně ... haven't/hasn't + PP. Např.: I haven't seen it.Ještě jsem to neviděl. He hasn't come yet.Ještě nepřišel. We haven't been there.Ještě jsme tam nebyli. Otázka se tvoří obrácením slovosledu na: Have/Has ... + PP. Např.: Have you seen it?Už jsi to viděl? Has he come yet?Už přišel? How long have they been here?Jak dlouho už jsou tady? Předpřítomný průběhový čas - Present Perfect Continuous Je v podstatě kombinací času předpřítomného a průběhové formy be ...ing. Tvoří se pomocí formy: have/has been ...ing či zkráceně ...'ve/...'s been ...ing. Např.: I've been learning English for a year.Učím se anglicky už rok. They've been waiting here for hours.Čekají tady už hodiny. He's been working on it since ...Pracuje na tom už od... We've been expecting you.Už vás očekáváme. Zápor se opět tvoří pomocí NOT za příslušným tvarem pomocného slovesa have, tedy: ...have/has not been ...ing či zkráceně ...haven't/hasn't been ...ing. Např.: I haven't been skiing for ages.Už jsem nelyžoval ani nepamatuji. He hasn't been playing for years.Už roky nehraje. Otázka se tvoří opět obrácením slovosledu na Have/Has ... been ...ing? Např.: How long have you been learning English?Jak dlouho už se učíš anglicky? Předminulý čas - Past Perfect Tvoří se podobně jako čas předpřítomný, ale místo přítomných tvarů slovesa have se užije minulý tvar had, tedy: ... had + PP (Past Participle). Např.: After I had cleaned I went ...Poté co jsem uklidil, jsem šel ... She had left before I came.Odešla předtím, než jsem přišel. Zápor se tvoří formou: ... had not + PP či zkráceně ... hadn't + PP. I hadn't been there before.Nikdy předtím jsem tam nebyl. We hadn't talked about it.Předtím jsme o tom nemluvili. Trpný rod - the Passive Voice Se tvoří ve všech časech pomocí příslušného tvaru slovesa be + Past Participle (PP) - příčestí trpného (minulého). U pravidelných sloves je tvar PP shodný s tvarem minulého času (koncovka -ed). Např.: It is called ...Nazývá se to ... They are used for ...Užívají se na ... She was found ...Byla nalezena... I've been told that ...Bylo mi řečeno, že... It will be sent ...Bude to posláno... Zápor se tvoří pomocí NOT u slovesa be jako u jednotlivých slovesných časů, a též staženými tvary: isn't/aren't/wasn't/weren't/won't be + PP ap. Např.: He was not promoted.Nebyl povýšen. They won't be fired.Nedostanou padáka. It hasn't been used.Zatím to nebylo použito. Otázka se tvoří obrácením slovosledu slovesa be jako u jednotlivých časů. When was he fired?Kdy dostal padáka? How is it done?Jak se to dělá? Podmínkové věty - Conditionals Angličtina odlišuje 4 typy podmiňovacích vět: zero conditional, first conditional, second conditional a third conditional (není v této učebnici probírán). Zero conditional (reálná podmínka v přítomnosti) se tvoří pomocí: if/when (jestli/když) + imperative (rozkaz) nebo: if/when (jestli/když) + present simple (přítomný čas prostý) ve větě hlavní. Např.: If you know it, say it.Jestli to víš, řekni to. When it rains, the road is wet.Když prší, silnice je mokrá. First conditional (reálná podmínka v budoucnosti) se tvoří pomocí: if (jestli) + will (budoucí čas) ve větě hlavní. POZOR! Po if není obvykle v anglické větě čas budoucí, ale čas přítomný prostý. Např.: If I meet him, I will tell him.Jestli ho potkám, řeknu mu to. If he works hard, he will do it.Když bude tvrdě pracovat, dokáže to. Second conditional (nereálná podmínka v přítomnosti) se tvoří pomocí: if ... Past Tense (PT) + would (+ infinitiv) ve větě hlavní. Např.: If I knew, I would tell you.Kdybych to věděl, řekl bych ti to. If I were you, I would do it.Kdybych byl tebou, udělal bych to. If he came, he would help us.Kdyby přišel, pomohl by nám. Tvar slovesa be po if je u second conditional vždy were. (Tvar was se užívá hovorově.) Časová souslednost Souslednost časů (sequence of tenses) se projevuje v posunech časů vedlejších vět tam, kde je v hlavní větě minulý čas a slouží k odlišení vzájemné časové souvislosti mezi ději v jednotlivých větách souvětí. POSUNY ČASŮ ve větách vedlejších jsou tyto:
čas přítomný (present) do minulého (past simple - PT)
čas budoucí (future - will) do podmiňovacího (would + inf.)
čas minulý (past) do předminulého (past perfect - had + PP)
čas předpřítomný (present perfect) do předminulého (past perfect - had + PP)
Příklady užití časové souslednosti: Říká, že to nechce.He says he doesn't want it. přítomný čas Řekl, že to nechce.He said he didn't want it. (souslednost) Říká, že přijde.She says she will come. budoucí čas Říkala, že přijde.She said she would come. (souslednost) Říká, že to udělal.He says he did it. minulý čas Říkal, že to udělal.He said he had done it. (souslednost) Říká, že už tam byl.He says he has been there. předpřítomný Říkal, že už tam byl.He said he had been there. (souslednost)