Grammar

Čas přítomný prostý Present simple tense (jak již víme) se typicky užívá pro popis dějů a jevů, které mají obecnou platnost, jsou obvyklé, nebo se stále resp. pravidelně opakují. Např.: I wake up at seven a.m. every day.Každý den vstávám v sedm. ráno He goes to work by car.Jezdí do práce autem. We live in a city.Žijeme ve městě. She only drinks water.Pije jen vodu. Užívá se též se slovesy vyjadřujícími stavy, smyslové vnímání, city (tzv. Stative verbs) a u dějů, které svojí podstatou nemohou být průběhové povahy. Např.: He knows about it.Ví o tom. Kids like it.Dětem se to líbí. I believe you.Věřím ti. It means nothing.Nic to neznamená. Typicky se čas přítomný prostý pojí se slovesy jako: know, like, love, mean, need, think, want, agree, forget, hate, believe, understand, trust, prefer, recognize, realize, remember, smell, taste, cost, own, weigh Může se užít také pro oživení děje při líčení příběhu, často ve zprávách ap. Two boys find a body.Dva chlapci našli tělo. He goes to his car and leaves.Jde k autu a odjíždí. Slovesa jako např. think se mohou objevovat i v čase přítomném průběhovém. Může se však potom jednat i o jiný význam daného slova. Např.: What do you think about it?Co si o tom myslíš? I think that ...Myslím, že... Ale v přítomném čase průběhovém: What are you thinking about?Na co myslíš?, Nad čím přemýšlíš? I'm thinking about it.Přemýšlím nad tím.

Více o užití času přítomného prostého v podmínkových, časových a vztažných větách se dozvíte v pozdějších lekcích.

Tvoření času přítomného prostého Je třeba rozlišovat, zda jde o větu oznamovací kladnou nebo o zápor či otázku. Kladné oznamovací věty Tvoří se jednoduše složením příslušného podmětu (resp. osoby) a slovesa v infinitivu. Pozor! Už víme, že u 3. osoby jednotného čísla se ke slovesu připojuje koncovka -s, popřípadě (pro zachování výslovnosti) -es - u sloves končících na -s, -z, -ch, -sh, -x (tedy koncové sykavky) a u sloves go a do. Např.: I often speak English.Často mluvím anglicky. He speaks English.Mluví anglicky. She knows about it.Ona o tom ví. He does it very well.Dělá to velmi dobře. She often goes there.Chodí tam často. Bob lives in London.Bob bydlí v Londýně. Případné koncové -y za souhláskou se pak mění na -ies. Např.: He tries hard. (try)Moc se snaží. She flies first class. (fly)Létá první třídou. Výjimku tvoří slovesa be, have, can, may a must, jejichž tvary již ale znáte.
be I am, you are, he is, she is, it is, we are, you are, they are
have I have, you have, he has, she has, it has, we have, they have
can u všech osob can
may u všech osob may
must u všech osob must
Zápor u sloves be, can, must, have (got), may již znáte. Tvoří se pomocí not hned za slovem. Sloveso can se záporným not se spojuje do jednoslovného cannot. Např.: They cannot help us.Nemohou nám pomoci. He must not leave.Nesmí odejít. I have not got a car.Nemám auto. Cannot lze (jak již víme) zkrátit na neformální tvar can't. Podobně lze zápor must not stáhnout na mustn't a have not na tvar haven't resp. has not na tvar hasn't. Např.: She can't come.Nemůže přijít. We mustn't tell them.Nesmíme jim to říct. She hasn't got any kids.Nemá žádné děti. U významového slovesa have se běžně užívá i tvoření záporu a otázky opisem pomocí do - tedy: I don't have ..., otázka: Do you have ... ap. Viz dále. Zápor u ostatních sloves se tvoří pomocí don't či doesn't a infinitivu významového slovesa. Tvar doesn't dʌznt se užije u 3. osoby jednotného čísla (on, ona, to). Např.: I don't know.Nevím. We don't agree.Nesouhlasíme. They don't understand.Nerozumějí. She doesn't like it.Nelíbí se jí to. He doesn't work.On nepracuje. It doesn't cost much.Nestojí to moc. Tvary don't a doesn't lze běžně použít i v nestažené formě, hlavně pokud chceme v psaném projevu zdůraznit zápor. Např.: They do not agree.Oni nesouhlasí. He does not know.On to neví. Tak jako se ve větě kladné u významového slovesa v 3. osobě jednotného čísla užije koncovka -s, tak je v záporu pro tutéž osobu užit tvar doesn't (resp. does not). Tvoření vět záporných z vět kladných v angličtině pak tedy vypadá takto: I speak French. - I don't speak French. We agree with you. - We don't agree with you. She has kids. - She doesn't have any kids. She likes it. - She doesn't like it. It looks easy. - It doesn't look easy. Zápor lze tvořit i zápornými slovy: no (one), nobody, never, nothing ap. Don't se pak zcela vynechává, neboť zdvojený zápor se ve spisovné angličtině neužívá! Např.: He speaks no foreign languages.Neovládá žádné cizí řeči. Nobody knows about it.Nikdo o tom neví. No one must know.Nikdo to nesmí vědět. She knows nothing about it.Nic o tom neví. We never speak about it.Nikdy o tom nemluvíme. Otázka Otázka u sloves be, can, have, may, must se tvoří (jak již víme) prostě záměnou pořadí podmětu a významového slovesa. Např.: Can I help you?Mohu vám pomoci? May I go?Smím jít? Must we go there?Musíme tam jít? Otázka u ostatních sloves se tvoří pomocí do či does dʌz (pro 3. osobu j. čísla), ale dochází k záměně pořadí podmětu a tvaru slovesa do ve slovosledu. Např.: Do I know you?Znám vás? Do you want it?Chceš to?, Chcete to? Do they agree?Souhlasí? oni Does he know about it?Ví o tom? Does she like it?Líbí se jí to? How much does it cost?Kolik to stojí? Při tvoření otázky dávejte pozor na slova typu some, something, somebody ap. V otázce se tato slova obvykle mění na any, anything, anybody atd. Např.: I know something about her.Vím o ní něco. Do you know anything about her?Víš o ní něco? They need some money.Potřebují nějaké peníze. Do they need any money?Potřebují nějaké peníze? Otázka bez použití pomocného slovesa do je přípustná, pokud se ptáme na podmět - použijeme-li tázací zájmeno who, what, how much, which ap. v prvním pádě. Who wants to see it?Kdo to chce vidět? Which of them likes it?Kterému z nich se to líbí? Otázka se záporem se tvoří podobně pomocí do not - don't, does not - doesn't a často se tato struktura překládá jako výraz podivu ap. Do they not know?Copak oni to nevědí? Don't you understand?Copak to nechápeš? Ale: Why don't you ask him?Proč se ho nezeptáš? Why doesn't he agree?Proč nesouhlasí?

Pozor na změnu výslovnosti slovesa do ˈduː ve 3. osobě jednotného čísla. Tvar does se vyslovuje dʌz a podobně záporné doesn't ˈdʌzənt!

Slovesa popisující vjemy jako see, hear, feel ap. se v přítomném čase prostém (spíše než na pomocné sloveso do) váží na sloveso can. Např. “Slyšíš mě?” - Can you hear me? (Můžeš mě slyšet?), “Vidíš to?” - Can you see it?, “Cítím to!” - I can feel it! ap. Užití Do you hear (me)? vyznívá spíše jako důrazný až rozzlobený dotaz. “Tak slyšíš mě?” (Je ti jasné, co říkám?)

Have got Významové sloveso have (ve významu mít) se může též užívat ve tvaru have got. Have se zájmeny se často stahuje na tvar ...'ve - např.: I've got, You've got, We've got, They've got ap. Has se stahuje na pouhé ...'s - např.: He's got, She's got ap. Otázka se zde v přítomném čase prostém tvoří buď běžným obrácením slovosledu: Have you (got) ...?, nebo opisem: Do you have ...? Zápor lze obdobně utvořit jako: I haven't (got) ... nebo opisem: I don't have ... ap. Hovoříme-li o vlastnění (possession) ap., lze užít oba výše uvedené případy. Americká angličtina však téměř výhradně užívá opisnou vazbu: Do you have ...? Např.: I haven't (got) time., I don't have time.Nemám čas. Have you (got) any?, Do you have any?Máte nějaké? Hovoříme-li o zvycích, opakované činnosti ap., dává se přednost opisnému do. V případě, že se mluví o něčem, co někdo má právě teď a nemusí to nutně mít stále či běžně, je lepší užít have bez opisného do. Např.: Do you often have headaches?Bolí vás často hlava? Have you got a headache?Bolí tě hlava? Spojení have got to ... znamená muset (mít povinnost). Užívá se jako vám již známé have to. Např.: I've got to go. - “Musím jít.”, You've got to do it. - “Musíš to udělat.” ap. Poznámka: Neformálně se (have) got to někdy zkracuje na tvar gotta ˈgɒtə. Např.: I gotta go. - Musím jít., You gotta be kidding me! - To si ze mě děláš srandu!

Tvary he's, she's, it's mohou tedy být staženou formou z he is, she is, it is, ale také staženým tvarem z he has, she has, it has (slovesa have)! Např. He's got no money. - Nemá žádné peníze. ap.

Frekvenční příslovce K času přítomnému prostému se typicky pojí tzv. frekvenční příslovce (či příslovce četnosti) - adverbs of frequency, na něž se ptáme How often...? (jak často). Běžná frekvenční příslovce jsou např.: always (vždycky), frequently (často), hardly ever (sotva kdy, téměř nikdy), never (nikdy), often (často), rarely (zřídka), regularly (pravidelně), seldom (málokdy), sometimes (někdy), usually (obvykle) ap. Tato příslovce obvykle stojí ve větě mezi podmětem (zájmenem) a slovesem. Pro zdůraznění je lze dát i na začátek či konec věty. Např.: I often go there.Často tam chodím. We usually stay at home.Obvykle zůstáváme doma. She goes there very often.Chodí tam velmi často. Je-li ve větě sloveso be - “být”, stojí příslovce za ním, jinde (i ve větách se složenými tvary sloves) stojí před významovým slovesem. Např.: He's always late for work.Do práce chodí vždycky pozdě. They're never happy.Nikdy nejsou spokojení. These things rarely change.Tyto věci se málokdy mění. Jsou však i víceslovná frekvenční spojení jako all the time (pořád), from time to time (občas), now and then (sem tam), once in a while (jednou za čas) ap., která se naopak typicky vyskytují zcela na začátku nebo na konci věty. Např.: I meet him now and then.Občas ho potkám. From time to time I visit her.Sem tam ji navštívím.

Never mind. ˈnεvəˌmaɪnd - znamená To nevadí. Slovo mind má mnoho významů (mysl, vadit atd.) Vyskytuje se často v čase přítomném prostém. Např. I don't mind (it). - Nevadí mi to., Je mi to jedno.

sometimes Pozor! Pro české někdy nelze zaměňovat užití slov sometimes a sometime! Sometimes se užívá jako občas (Někdy mě štve. ap.). Sometime se užije hlavně v kontextu jednou v budoucnu. (Přijď někdy k nám! ap.)

Řadové číslovky Až na pár výjimek se tvoří přidáním přípony -th za základní číslovku. Pozor! Koncovka -y u základní číslovky se ale pak mění na -ieth.
1. first fɜːst 11. eleventh ɪˈlεvənθ 30. thirtieth ˈθɜːtɪəθ
2. second ˈsεkənd 12. twelfth twεlfθ 40. fortieth ˈfɔːtɪəθ
3. third θɜːd 13. thirteenth ˌθɜːˈtiːnθ 50. fiftieth ˈfɪftɪəθ
4. fourth fɔːθ 14. fourteenth ˈfɔːˈtiːnθ 60. sixtieth ˈsɪkstɪəθ
5. fifth fɪfθ 15. fifteenth ˈfɪfˈtiːnθ 70. seventieth ˈsεvəntɪəθ
6. sixth sɪksθ 16. sixteenth ˈsɪksˈtiːnθ 80. eightieth ˈeɪtɪəθ
7. seventh ˈsεvənθ 17. seventeenth ˈsεvənˈtiːnθ 90. ninetieth ˈnaɪntɪəθ
8. eighth eɪtθ 18. eighteenth ˈeɪˈtiːnθ 100. hundredth ˈhʌndrədθ
9. ninth naɪnθ 19. nineteenth ˌnaɪnˈtiːnθ 1000. thousandth ˈθaʊzənθ
10. tenth tεnθ 20. twentieth ˈtwεntɪəθ 1000000. millionth ˈmɪljənθ
Číslovky nad 20 se tvoří z číslovky základní (desítky, stovky atd.), pomlčky a číslovky řadové (jednotky). Např.: 22. - twenty-second, 31. - thirty-first, 56. - fifty-sixth ap. Řadovým číslovkám pojícím se s podstatným jménem většinou předchází určitý člen. the fourth, the tenth, the twenty-sixth, the forty-first, the fifty-second Zkráceně je lze zapsat číslicí s příponou th. Člen se před nimi vysloví, ale nepíše. Např.: 4th, 8th, 11th, 35th, 68th Výjimky jsou: 1st, 2nd a 3rd a číslovky složené takto končící - 31st, 42nd, 53rd ap. Přípony th, nd a rd se většinou formálně zapisují v podobě horního indexu.

First ..., second ... atd. lze užít též ve výčtu jako za prvé, za druhé atd. First (of all) znamená v prvé řadě, prvně, především.

Vyjádření násobnosti Nejčastěji se násobnost vyjadřuje v angličtině pomocí slovíčka times (-krát). Např.: ten times, five timesdesetkrát, pětkrát many timesmnohokrát a few timespárkrát several timesněkolikrát how many times ...?kolikrát...? Výjimku tvoří: once wʌns, twice twaɪsjednou, dvakrát Pro vyjádření opakování v určitém časovém úseku je třeba použít i neurčitý člen a, an před názvem období. Při uvádění více jednotek se užije předložka in. three times a weektřikrát týdně twice a daydvakrát denně once an hourjednou za hodinu

Podobně jako times se užívá anglické time spolu s adjektivy a ukazovacími zájmeny pro vyjádření konkrétního případu (X-tý případ opakování děje). Např.: this time - tentokrát, next time - příště, last time - naposledy, minule, for the first time - poprvé, every time - pokaždé ap.

As many (as), As much (as) Pro vyjádření násobného množství či porovnání množství s jiným, tedy tolik (jako)... se užívají obraty ... as many (as ...) (pro počitatelná) a ... as much (as) ... (pro nepočitatelná podstatná jména). Stačí přidat příslušný výraz pro násobnost. Např.: He has twice as many books as ...Má dvakrát tolik knížek, jako... We'll need three times as much time.Budeme potřebovat třikrát tolik času. There are twice as many people.Je tam dvakrát tolik lidí. He doesn't have as much money as me.Nemá tolik peněz co já. Obrat as much as lze užít i o vyjádření stejné intenzity ap. I don't like it as much as she does.Nelíbí se mi to tolik jako jí. He helps me as much as possible.Co nejvíce mi pomáhá.

Obrat as many as resp. as much as lze užít ke zdůraznění překvapivě velkého množství. Např.: as many as 20 people - až 20 lidí, It will cost as much as 5 million. - Bude to stát celých 5 milionů.

Účelový infinitiv “TO” Částice to se slovesem v infinitivu se užívá též k vyjádření účelu (aby ap.) Např.: I'm here to ask you to ...Jsem tady, abych tě požádal... I'm calling to tell you to come.Volám, abych ti řekl, abys přišel. To tell the truth, it's not easy.Abych řekl pravdu, není to snadné. Podobně lze o účelu užít s infinitivem též obrat so as to ... (tak, aby...) Pozor! Po infinitivní částici to nikdy nesmí následovat způsobové (modální) sloveso (can, may, must), ale musí místo něj být použit jeho opisný tvar! Např. tedy místo slovesa can bude užit opisný tvar to be able to (být schopen): I'm learning English to be able to work in England.Učím se anglicky, abych mohl pracovat v Anglii. Stejně lze to užít za zájmenem k vyjádření nepřímého rozkazu (třetí osobě) - (ať, aby): Ask them to help you.Popros je, aby ti pomohli. Tell him to come.Řekni mu, ať přijde. Can you ask her to call me?Můžeš ji poprosit, aby mi zavolala? Spojení not to se potom užije k vyjádření účelu či příkazu v záporu - (aby/ať ne...). Z pohledu angličtiny jde o záporný infinitiv. O účelu lze užít též: so as not to. Např.: Ask him not to tell her.Požádej ho, aby jí to neříkal. Tell them not to speak.Řekni jim, ať nemluví. I say nothing so as not to lie.Nic neříkám, abych nelhal. Specifické je použití to za předložkou for a zájmenem (či předmětem) v souvětích s různými podměty. Ve větách účelových se překládá často pomocí aby. Např.: Bring it for them to see it.Přines to, aby to viděli. Take it for her to read it.Vezmi si to, aby si to mohla přečíst. It's time for us to go.Je načase, abychom šli. Ve větách časových se tato vazba pak překládá nejčastěji pomocí až či dokud ne. Např.: We must wait for him to come.Musíme počkat, až přijde. Wait for me to call.Počkejte, až zavolám. Více viz též Časové věty v Lekci 14. Podobně lze to se zájmenem užít se slovesy vyjadřujícími vůli, potřebu nebo touhu vůči druhé osobě. Typicky se slovesy want či need. Zde však již bez předložky for! Např.: We want you to come.Chceme, abys přišel. They want us to leave.Chtějí, abychom odešli. I don't want him to go.Nechci, aby odešel. I need you to read it.Potřebuji, aby sis to přečetl.