Grammaire

Osobní zájmena Je suis français. Et toi ? Francouzština rozlišuje dva typy osobních zájmen. Zájmena nesamostatná a samostatná.
Nesamostatné zájmeno Samostatné zájmeno
já je ʒə moi mwa
ty tu ty toi twa
vy vous vu vous vu
První skupinu označujeme jako nesamostatná zájmena pronoms atones. Používáme je totiž výhradně ve spojení se slovesem. Je pars ce soir.Dnes večer odjíždím. Tu es fatigué ?Jsi unavený? Vous êtes heureux ?Jste šťastný/šťastní? V oznamovacích větách nebo jednoduché otázce stojí před slovesem. Francouzské věty s nesamostatnými zájmeny do češtiny překládáme bez užití zájmena. V ostatních případech se používají tzv. samostatná zájmena pronoms toniques, která nejsou vázána na sloveso. Vyskytují se na začátku věty při zdůraznění, po předložce, po spojce, po c'est ap. sans moibeze mne C'est vous ?To jste vy? C'est pour toi.To je pro tebe. Moi, je pars ce soir.Já dnes večer odjíždím. Moi, je vais bien.Já se mám dobře.
Slovesa Nejběžnější slovesa mají nepravidelné časování. Týká se to např. sloves être, faire a prendre. Jejich tvary se budete muset naučit nazpaměť. Obecně platí, že: 1.Tvary 1. a 2. os. j. č. jsou až naněkolik málo výjimek téměř nebo zcela shodné. 2.Ve 2. os. j. č. se téměř vždy objevuje -s, v množném čísle -ez (zcela výjimečně -es).
osoba être εtʀ aller ale faire fεʀ
1. os. j. č. je suis ʒəsɥi je vais ʒəve je fais ʒəfε
2. os. j. č. tu es tyε tu vas tyva tu fais tyfε
2. os. mn. č. vous êtes vuzεt vous allez vuzale vous faites vufεt
partir paʀtiʀ prendre pʀɑ̃dʀ présenter pʀezɑ̃te
1. os. j. č. je pars ʒəpaʀ je prends ʒəpʀɑ̃ je présente ʒəpʀezɑ̃t
2. os. j. č. tu pars typaʀ tu prends typʀɑ̃ tu présentes typʀezɑ̃t
2. os. mn. č. vous partez vupaʀte vous prenez vupʀəne vous présentez vupʀezɑ̃te
Před slovesem v oznamovacím způsobu je vždy podmět, tedy podstatné jméno, vlastní jméno či zájmeno. Je fais ça.Udělám to. Tu prends un verre ?Dáš si skleničku? Vous partez ce soir ?Odcházíte/Odjíždíte dnes večer? Je vais à Lyon.Jedu do Lyonu. Vous allez bien ?Máte se dobře? Je suis fatigué.Jsem unavený.
Člen Před francouzská podstatná jména klademe tzv. determinant. Je to slovo, které blíže specifikuje, co dané podstatné jméno vyjadřuje, determinuje jej (určitý/neurčitý počet, známou/neznámou věc ap.). Determinantem může být číslovka nebo přivlastňovací zájmeno. Hlavními determinanty jsou však členy (articles). Francouzština používá tři druhy členů: určitý člen (article défini)
mužský rod ženský rod před samohláskou množné číslo
le la l' les
neurčitý člen (article indéfini)
mužský rod ženský rod množné číslo
un une des
dělivý člen (article partitif)
mužský rod ženský rod před samohláskou množné číslo
du de la de l' des
Použití určitého a neurčitého členu je částečně stejné jako v jiných románských nebo germánských jazycích, má však jistá specifika. A zcela nový pro vás asi bude dělivý člen. Podrobnější výklad o členech si zatím necháme na později. Více viz Určitý člen v lekci 4, Neurčitý člen v lekci 4 a Dělivý člen v lekci 6.
Množné číslo Tvoření množného čísla většiny francouzských podstatných a přídavných jmen je velmi jednoduché. Stačí přidat koncovku -s. Přidáme ji, ale nečteme. les soirs leswaʀ; les euros lezøʀo; les tickets letikε Pozor! Jména zakončená na -s, -z, -x se nemění. les hommes heureux lezɔm(z)øʀø
Základní číslovky 0-20 trois jours, six verres, dix-huit euros
0 zéro zeʀo
1 un œ̃ / une yn 11 onze ɔ̃z
2 deux dø 12 douze duz
3 trois tʀwa 13 treize tʀεz
4 quatre katʀ 14 quatorze katɔʀz
5 cinq sε̃k 15 quinze kε̃z
6 six sis 16 seize sεz
7 sept sεt 17 dix-sept disεt
8 huit ɥit 18 dix-huit dizɥit
9 neuf nœf 19 dix-neuf diznœf
10 dix dis 20 vingt vε̃
Základní číslovky nerozlišují rod. Výjimkou je číslovka jeden/jedna. un ticketjeden lístek une fillejedna dívka Číslovky six, huit, dix se vyslovují s koncovou souhláskou, stojí-li samostatně. Koncovou souhlásku nevyslovíme, stojí-li před podstatným jménem začínajícím na souhlásku nebo dyšné “h”. six filles si fij; dix Hongrois di ɔ̃gʀwa U cinq jsou v tomto případě možné obě možnosti: cinq filles buď sε̃fij, nebo sε̃kfij. Vázání Začíná-li podstatné jméno samohláskou nebo němým “h”, vzniká u číslovek zakončených na -q, -s, -t a -x vázání. cinq euros sε̃køʀo; six hommes sizɔm Vážeme i číslovku un. Zvláštností nosovky œ̃ je to, že nezaniká, i když se díky vázání vysloví koncová souhláska n. un euro œ̃nøʀo; un homme œ̃nɔm
Rod Francouzština rozlišuje mužský a ženský rod podstatných jmen. Rod je dán historickým vývojem jazyka a je třeba se podstatná jména učit i s jejich rodem. un dommageškoda un verresklenice, sklenička une soiréevečer, večírek Česká podstatná jména středního rodu budou ve francouzštině rodu mužského, nebo ženského. un numéročíslo une filleděvče