Grammaire

Blízká budoucnost Demain, je vais chez le médecin, elle part à Limoges et il organise une soirée. Budoucnost ve francouzštině často vyjádříme přítomným časem. A to zejména děje, které se odehrají velmi brzy. V češtině je to ostatně stejné. (Zítra jdu k lékaři, ona jede do Limoges a on pořádá večírek.). Un jour, je vais acheter une grande maison, elle va travailler et il va regretter. Pro vzdálenější budoucnost pak použijeme vazbu aller faire quelque chose, která má poněkud zavádějící název blízká budoucnost (futur proche). Moderní francouzština totiž touto vazbou nahrazuje klasický budoucí čas (Jednoho dne si koupím dům, ona bude pracovat a on bude litovat.).
podmět aller v přítomném čase infinitiv
Je vais partir.
Thierry va se lever.
Tu vas réserver cet hôtel ?Zarezervuješ ten hotel? On va louer une chambre.Pronajmeme si pokoj. Après les études, je vais travailler comme informaticien.Po studiích budu pracovat jako programátor. zápor Záporky klademe před a za pomocné sloveso aller.
podmět aller v záporu infinitiv
Je ne vais pas partir.
Thierry ne va pas se lever.
Osobní zájmena - přímý a nepřímý předmět Pouvez-vous me dire où se trouve la gare ? Ça te convient ? Je suis heureux de vous revoir. Ça vous dit ? Je vous apporte l'addition. Těmto tvarům se říká osobní zájmena ve funkci předmětu. V několika frázích jsme se s nimi již setkali. V oznamovací větě je klademe přímo před sloveso a v češtině tomuto předmětu odpovídají vyskloňovaná osobní zájmena (já-mně-mě, ty-tobě-tě ap.). Francouzština však pády nemá, rozlišuje přímý a nepřímý předmět (complément d'objet direct et indirect).
číslo osoba podmět nepřímý předmět přímý předmět
(1. pád) (3. pád) (4. pád)
jednotné 1. je ʒə / j' ʒ me mə / m' m me mə / m' m
2. tu ty te tə / t' t te tə / t' t
3. mužský rod il il lui lɥi le lə / l' l
3. ženský rod elle εl lui lɥi la la / l' l
množné 1. nous nu nous nu nous nu
2. vous vu vous vu vous vu
3. mužský rod ils il leur lœʀ les le
3. ženský rod elles εl leur lœʀ les le
Většinu tvarů předmětu už známe, nepřekvapí nás tedy, že se i zde uplatňuje pravidlo tzv. elize. Tu m'achètes un croissant ?Koupíš mi croissant? Je ne t'achète pas de croissant !Croissant ti nekoupím! V případě, že jsou ve větě dvě slovesa (významové sloveso v infinitivu a pomocné nebo způsobové sloveso), klademe tato zájmena před infinitiv. Je vais leur parler plus tard.Promluvím s nimi později. On ne peut pas les aider.Nemůžeme jim pomoct. Tu veux lui dire tout ? Vas-y !Ty mu/jí chceš říct všechno? Tak do toho! přímý předmět Jak už jsme zmínili, ve francouzštině neřešíme pády, k použití správného tvaru zájmena ve funkci předmětu potřebujeme znát vazbu příslušného slovesa. Nic víc. Pokud za slovesem následuje přímo podstatné jméno bez předložky, hovoříme o přímém předmětu (ve slovnících se označuje jako verbe transitif, zkráceně vt), což v zásadě odpovídá českému 4. pádu. On m'envoie acheter du pain.Posílají mě koupit chléb. Vous le connaissez déjà ?Už ho znáte? Tu ne les goûtes pas ?Ty je neochutnáš? České pády nás mohou klamat, tam, kde je v češtině 4. pád, může být ve francouzštině předložka, a naopak. Je ne le regrette pas.Nelituju toho. Mes enfants ne les aident pas.Moje děti jim nepomáhají. Je vais le demander à notre assistante.Zeptám se na to naší asistentky. nepřímý předmět V případě, že se předmět (tedy podstatné jméno) k francouzskému slovesu připojuje pomocí předložky à, mluvíme o nepřímém předmětu. Často se kryje s českým 3. pádem. Elle ressemble à son père ? – Oui, elle lui ressemble beaucoup.Je podobná svému otci? – Ano, je mu velmi podobná. Tu lui téléphones ?Zavoláš mu/jí? Qu'est-ce qu'on lui dit ?Co mu/jí řekneme? Vous leur envoyez les nouvelles photos, c'est ça ?Nové fotky jim pošlete, že? A opět musíme počítat s případy, kdy je vazba slovesa v obou jazycích odlišná. Quand est-ce que vous lui rendez visite ? Dimanche ?Kdy ho/ji navštívíte? V neděli? Tu leur demandes le prix de cette voiture ?Zeptáš se jich na cenu tohoto auta?
Časování slovesa ENVOYER - Après, je t'envoie un e-mail. U jinak pravidelného slovesa envoyer se mění y na i v souladu s “pravidlem boty”. To známe od slovesa payer.
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. j'envoie ʒɑ̃vwa nous envoyons nuzɑ̃vwajɔ̃
2. os. tu envoies tyɑ̃vwa vous envoyez vuzɑ̃vwaje
3. os.il envoie ilɑ̃vwa ils envoient ilzɑ̃vwa
elle envoie εlɑ̃vwa elles envoient εlzɑ̃vwa
Rozkazovací způsob. Envoie !; Envoyons !; Envoyez !
Časování slovesa DIRE Qu'est-ce qu'elles disent ? Spolu s être a faire sloveso dire (říct) patří do skupiny tří sloves, která mají v 2. osobě množného čísla koncovku -s.
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. je dis ʒədi nous disons nudizɔ̃
2. os. tu dis tydi vous dites vudit
3. os. il dit ildi / elle dit εldi ils disent ildiz / elles disent εldiz
Rozkazovací způsob. Dis !; Disons !; Dites !
Časování slovesa SAVOIR Je ne sais pas.
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. je sais ʒəsε nous savons nusavɔ̃
2. os. tu sais tysε vous savez vusave
3. os. il sait ilsε / elle sait εlsε ils savent ilsav / elles savent εlsav
Savoir přeložíme jako vědět, případně i jako umět. Zato české znát je prakticky totožné se slovesem connaître. Tedy většinou, ale úplně vždy to platit nebude, raději si to vždy ověřte. Tu sais qu'elle part en Suisse ?Víš, že odjíždí do Švýcarska? Vous savez jouer au football ?Umíte hrát fotbal? Ale spíše: Vous parlez français ?Umíte/Mluvíte francouzsky? Je ne connais pas la Suisse.Neznám Švýcarsko. Zápor se tvoří klasicky pomocí ne... pas. Francouzi v hovoru záporku ne běžně vynechávají, což zde má vliv na výslovnost: je ne sais pas ʒənsεpa, je sais pas ʃsεpa nebo ʃεpa.
Elize u spojky que Est-ce qu'il y a un arrêt de bus par ici ? Jev zvaný elize již známe. A z konstrukce est-ce que už vlastně víme, že se projevuje i v případě spojky que. Tu sais déjà qu'elle va travailler chez ta tante ?Už víš, že bude pracovat u tvé tety? Je ne dis pas qu'ils sont bêtes, ça non !Neříkám, že jsou hloupí, to ne!