Prononcez bien
Hlásky na konci slova
Souhlásky stojící na konci slov obvykle nečteme.
bientôt bjε̃to; pas pa; volontiers vɔlɔ̃tje; partez paʀte; aller ale; vingt vε̃
Existují však výjimky. Těmi jsou např. infinitiv končící na -ir a některá krátká slova zakončená na -r a -l.
partir paʀtiʀ; mal mal; revoir ʀ(ə)vwaʀ; soir swaʀ; amour amuʀ
Nečteme ani koncové -e.
prie pʀi; faire fεʀ; votre vɔtʀ; bonne bɔn
Stejně tak se nevyslovuje ani koncovka -s. Když se tedy na konci slova potkají e a s, vyslovíme pouze předcházející souhlásku.
bonnes bɔn; connaissances kɔnεsɑ̃s; faites fεt; laisses lεs
Koncové souhlásky musíme vyslovovat pečlivě, nedochází totiž ke ztrátě znělosti. Je to dáno tím, že na konci francouzského slova leží jeho přízvuk. Následující -e tedy nezazní, ale souhlásku vyslovíme výrazně, zněle.
Yves iv; dommage dɔmaʒ; Claude klɔd; Antibes ɑ̃tib
Skupiny samohlásek
ieu, ier
Samohlásku i v těchto případech čteme jako j.
mieux mjø; volontiers vɔlɔ̃tje; Pierre pjεʀ
ien
Samohláska i se i zde vysloví jako j. Pozor si dejte na výslovnost následujícího e. Stojí za ním n, takže ho vyslovíme nosově jako ε̃, koncovou souhlásku nečteme.
bien bjε̃
ée
Koncové e se nevyslovuje, takže přečteme jen jedno e.
journée ʒuʀne
oi, oui
Našpulíme rty, jako bychom chtěli vyslovit u, koutky potom rychle roztáhneme, zazní tak anglické w, které rychle přejde v následující samohlásku, tedy v samohlásku a (platí pro oi), nebo v i (platí pro oui).
soirée swaʀe; oui wi; Louis lwi
souhláska + ui
Rty zaokrouhlíme, jako bychom chtěli vyslovit u, vyslovíme však y, které rychle přejde v ostré i.
je suis ʒəsɥi
Dlouhá slova
Vyslovení delších slov zpočátku může působit potíže. Pomůže vám, když si slovo rozdělíte na slabiky a ty pomalu přečtete jednu za druhou. Až si jejich výslovnost osvojíte, zkuste vyslovit celé slovo.
au-jour-d'hui o-ʒuʀ-dɥi → aujourd'hui oʒuʀdɥi
ma-lheu-reuse-ment ma-lø-ʀøz-mɑ̃ → malheureusement maløʀøzmɑ̃
