Grammaire

Samostatná osobní zájmena Moi, je ne suis pas d'accord. Et toi ? Tu pars sans eux ?
moi mwa my nous nu
ty toi twa vy vous vu
on/ona lui lɥi / elle εl oni/ony eux ø / elles εl
Francouzská osobní zájmena , ty ap. mají dva tvary, kterým říkáme samostatná a nesamostatná zájmena. S některými samostatnými zájmeny jsme se seznámili už v první lekci. A také jsme si řekli, proč se jim tak říká – nevážou se totiž ke slovesu. použití Zdůraznění – a to není nijak výjimečné, Francouzi velmi často opakují obě zájmena, aby zdůraznili, o kom mluví. Lui, il est encore à Paris.On je ještě v Paříži. Mais Géraldine, elle, elle ne sort pas ce soir.Ale Géraldine dnes večer nejde ven. V postavení po předložce, spojce ap. Moi, je prends un croissant, et toi ?Já si dám croissant, a ty? On dort chez eux.Budeme spát u nich. Je suis plus belle qu'elle, tu ne trouves pas ?Jsem krásnější než ona, nemyslíš? Sans lui, je ne suis rien.Bez něj nejsem nic. Tu es comme moi, c'est ça.Jsi stejný/stejná jako já, tak to je. Adressez-vous à elle.Obraťte se na ni.

Tvary zvratných zájmen v kladném rozkazovacím způsobu se shodují s tvary samostatných zájmen: Habille-toi ! Levons-nous ! Réveillez-vous !

Řadové číslovky
le 1er le premier le/la 20e le/la vingtième
la 1ère la première le/la 21e le/la vingt et unième
le/la 2e le/la deuxième le/la 22e le/la vingt-deuxième
le 2nd/la 2nde le second / la seconde le/la 70e le/la soixante-dixième
le/la 3e le/la troisième le/la 71e le/la soixante et onzième
le/la 4e le/la quatrième le/la 72e le/la soixante-douzième
le/la 5e le/la cinquième le/la 80e le/la quatre-vingtième
le/la 11e le/la onzième le/la 81e le/la quatre-vingt-unième
le/la 17e le/la dix-septième le/la 90e le/la quatre-vingt-dixième
Obecně se řadové číslovky (numéraux ordinaux) tvoří přidáním přípony -ième jεm za základní číslovku. Bez výjimky se shodují s příslušným podstatným jménem v čísle. le troisième couverttřetí příbor nos premières vacancesnaše první prázdniny la onzième heurejedenáctá hodina před onze nedochází k vázání Zkráceně se řadové číslovky zapisují pomocí číslice a horního indexu e. le 4e, le 10e ap. Ale: le 1er, la 1ère, le 2nd, la 2nde. le premier / la première pʀəmje/pʀəmjεʀ Číslovka první se s příslušným podstatným jménem shoduje v čísle i rodě. le premier jourprvní den la première bouteilleprvní láhev le/la deuxième / le second/la seconde s(ə)gɔ̃/s(ə)gɔ̃d Druhý přeložíme jako le deuxième, méně častější le second se užívá především v ustálených spojeních (a shoduje se s podstatným jménem i v rodě). habiter au secondbydlet ve druhém (patře) élève en secondedruhák, žák druhé třídy na francouzských středních školách třeťák
Postavení přídavných jmen za podstatným jménem Naprostou většinu přídavných jmen klademe až za podstatné jméno, které rozvíjí. une comptable professionnelle; une colocataire timide; des parents gentils; une présentatrice sympathique; les voitures les plus chères před podstatným jménem Před podstatným jménem stojí nejčastěji krátká (jedno- nebo dvouslabičná) a často používaná přídavná jména jako např. beau, bon, grand, joli, nouveau, petit: un beau matin; les bons étudiants; une grande blonde; un très joli garçon; la nouvelle collègue; sa petite sœur Guy a de nouveaux colocataires ? Před přídavným jménem se des mění na de.
Časování slovesa VOIR - Est-ce que vous voyez quelque chose ? - Non, je ne vois rien.
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. je vois ʒəvwa nous voyons nuvwajɔ̃
2. os. tu vois tyvwa vous voyez vuvwaje
3. os. il voit ilvwa / elle voit εlvwa ils voient ilvwa / elles voient εlvwa
Rozdíl mezi voir a regarder je úplně stejný, jaký existuje mezi vidět a dívat se. Něco jiného je televizi vidět a něco jiného se na ni dívat.