Záporne – non- Tu prends un café ?- Non, merci.Na položenou otázku odpovídáme záporně pomocí příslovce non.- Tu viens chez moi ce soir ?Nezajdeš ke mně dnes večer?- Non. Je vais à la soirée de Jean.Ne. Jdu na Jeanův večírek.sloveso v záporuJe ne suis pas très sportif. Je n'aime pas le sport.
podmět
záporkane
sloveso
záporkapas
Je
ne
pars
pas.
Thierry
n'
organise
pas.
Tvoření slovesného záporu je poněkud obtížnější. Má totiž dvě složky. Před slovesem stojí záporka ne, za slovesem potom následuje druhá část záporu. Nejčastěji je to pas, pokud v češtině nepoužijeme žádné záporné příslovce (jako nikdy, nikde ap.).Je ne suis pas heureux.Nejsem šťastný.Tu ne travailles pas bien.Nepracuješ dobře.Nous ne jouons pas à la pétanque.Nehrajeme pétanque.Je ne suis pas libre ce soir.Dnes večer nemám čas.Před samohláskami a němým h se záporka ne chová stejně jako zájmeno je. Nastane tzv. elize, koncové e tedy odpadá, je nahrazeno apostrofem. Se slovesem se vysloví jako jedno slovo.Je n'habite pas à Paris.Nebydlím v Paříži.Tu n'es pas heureuse ?Ty nejsi šťastná?Il n'aime pas regarder la télé.Nerad se dívá na televizi.Vous n'êtes pas à la campagne ?Vy nejste na venkově?V mluvené francouzštině se záporka ne často vypouští. Zato druhá část záporu pas je povinná.J'habite pas à Paris.
OtázkaVe francouzštině tvoříme otázku hned několika způsoby.intonacíNejjednodušší je se ptát tak, že na poslední slabice věty s obvyklým slovosledem zvedneme hlas. Výrazněji než v češtině, Francouzi se zpěvavé intonace nebojí!Tu prends un café ?Dáš si kávu?Vous pouvez me donner votre adresse ?Můžete mi dát svoji adresu?Le professeur n'est pas gentil ?Profesor není milý?pomocí est-ce quePokud se ptáme pomocí tázacího výrazu (combien, à quelle heure, où, comment, qui, que/qu' ap.), klademe za něj ve spisovné francouzštině výraz est-ce queεsk. Slovosled se v tom případě nijak nemění.Combien est-ce que cela coûte ?Kolik to stojí?À quelle heure est-ce que vous partez ?V kolik hodin odjíždíte?Où est-ce que tu habites ?Kde bydlíš?Výraz est-ce que můžeme použít i v otázce bez tázacího zájmena, ale tento způsob není v běžné řeči až tak obvyklý. Je sice formálně správný, ovšem zároveň považovaný za těžkopádný (podobá se třeba českému “zdalipak”).Est-ce que vous pouvez me donner votre adresse ?Můžete mi dát svoji adresu?U que před samohláskami dochází k tzv. elizi, stejně jako u zájmena je a záporky ne.Qu'est-ce qu'elle fait ce soir ? kεskεlfε s(ə)swaʀCo dělá dnes večer?umístěním tázacího výrazu na konec větJak jsme naznačili, výraz est-ce que není příliš populární. V běžné mluvě proto klademe tázací výraz na konec věty. Nemusíme tak myslet na slovosled a zároveň větu zbytečně neprodlužujeme.Ça coûte combien ?Kolik to stojí?C'est combien ?Kolik to dělá?Tu habites où ?Kde bydlíš?Il est comment ?Jaký je?
Časování slovesa ALLER- Tu ne vas pas chez Laure ?- Malheureusement non, je vais chez le médecin.Sloveso aller (jít, jet) je velmi nepravidelné. I u něj ovšem platí pravidla výslovnosti včetně vázání.
Jednotné číslo
Množné číslo
1. os.
je vaisʒəvε
nous allonsnuzalɔ̃
2. os.
tu vastyva
vous allezvuzale
3. os.
il vailva / elle vaεlva
ils vontilvɔ̃ / elles vontεlvɔ̃
Použijeme ho i ve smyslu mít se.- Ça va ?Máš se?, Daří se?- Ça va bien, merci.Mám se dobře, děkuju.- Comment allez-vous ?Jak se máte?- Je vais bien.Mám se dobře.