7.7.2Minulý čas ve větě hlavní
Ve vedlejší větě musí být také minulý čas, dochází tak k posunu času věty vedlejší. Byl-li v samostatném výroku:*budoucí čas, je v ní podmiňovací způsob přítomný nebo blízká budoucnost v minulostiSairei. - Disse que sairia/ia sair.Odejdu. - Řekl, že odejde.*přítomný čas, je v ní minulý čas nedokonavýSaio. - Disse que saía.Odcházím. - Řekl, že odchází.*minulý čas dokonavý, je v ní předminulý čas jednoduchý nebo složenýSaí. - Disse que saíra/tinha saído.Odešel jsem. - Řekl, že odešel.*rozkazovací způsob, je v ní konjunktiv imperfektaSai. - Disse que saísse.Odejdi. - Řekl, ať odejde.Ke stejným posunům dochází, pokud je výrok v konjunktivu:*přítomný čas konjunktivu se mění na konjunktiv imperfektaDuvidava que saísse.Pochyboval jsem, že odejde.*konjunktiv imperfekta se mění na konjunktiv předminulého časuDuvidava que tivesse saído.Pochyboval jsem, že odešel.Nemění se*minulý čas nedokonavýSaía. - Disse que saía.Chodil ven. - Řekl, že chodil ven.*předminulý čas složenýTinha saído. - Disse que tinha saído.(Předtím) Odešel. - Řekl, že odešel.*podmiňovací způsob přítomnýSairia. - Disse que sairia.Odešel bych. - Řekl, že by odešel.Souslednost nedodržujeme, pokud má děj vedlejší věty trvalou platnost.Pensava que não bebes álcool.Myslela jsem si, že nepiješ alkohol.Diziam que é bonita.Říkali, že je pěkná.
