5.3Zájmena přivlastňovací
| jednotné číslo | množné číslo |
| mužský rod | ženský rod | mužský rod | ženský rod |
eu | meu | minha | meus | minhas |
tu | teu | tua | teus | tuas |
ele/ela/você | seu | sua | seus | suas |
o/a senhor/a | | | |
nós | nosso | nossa | nossos | nossas |
vós | vosso | vossa | vossos | vossas |
vocês | | | | |
eles/elas | seu | sua | seus | suas |
os/as senhores/as | | | | |
Použití přivlastňovacího zájmena seu a sua záleží na tom, o kom hovoříme, ne na tom, kdo hovoří.seu paijeho/její otecsua camisolajeho/její svetrZájmena přivlastňovací se shodují s podstatným jménem v rodě a čísle, užívají se většinou se členem určitým.Falei com a minha mãe e com o meu pai.Mluvila jsem se svou matkou a otcem.Encontrei os seus amigos.Potkal jsem vaše kamarády.Přivlastňovací zájmena seu, sua se na rozdíl od češtiny v portugalštině neshodují v rodě a čísle s vlastníkem, ale s přivlastňovaným předmětem:É o seu livro.Je to její/jeho kniha.Tvary přivlastňovacích zájmen seu, sua odpovídají v portugalštině 3. osobě jednotného i množného čísla, jak u oslovení (você, vocês), tak i u vykání (o senhor, a senhora, os senhores, as senhoras). Proto se u 3. osob dává přednost tvarům s předložkou de: dele, dela, deles, delas:São os livros dele.Jsou to jeho knihy.É a casa deles.Je to jejich dům.