Grammatikk

Určitý tvar V předcházející lekci jsme si představili neurčitý člen (en, ei a et). Jak už víme, používá se v situacích, když uvádíme novou, blíže nespecifikovanou informaci. Pokud je však z kontextu zřejmé, o kom anebo o čem je řeč, používáme naopak určitý tvar. Určitý tvar tvoříme pomocí přípon: přípona EN pro podstatná jména mužského rodu en gutt → gutten, en student → studenten přípona A pro podstatná jména ženského rodu ei bok → boka přípona ET e pro podstatná jména středního rodu et universitet → universitetet ʉnivæʂiˈteːte Opět platí, že podstatná jména ženského rodu mohou získávat i koncovku -en, např. boka/boken. Přípona -a převažuje v běžné řeči, -en naopak ve formálnějším projevu. Použití: a)Určitý tvar použijeme v případě, že počítáme s tím, že příjemce přesně ví, co si má pod daným podstatným jménem představit. Været er forferdelig her.To počasí je příšerné. Představme si, že tato věta vychází z úst Fridtjofa Nansena, kterého na cestě k Severnímu pólu právě zasáhla sněhová bouře. Nansen použil slovo vær - počasí v určitém tvaru, protože posádka, které byla věta adresovaná, přesně ví, jaké počasí má Nansen na mysli. b)Když mluvíme o něčem, co bylo předtím vymezeno. Jeg leser ei bok. Boka er interessant.Čtu knihu. Je zajímavá. V první větě stojí podstatné jméno bok s neurčitým členem ei. Je to totiž pro nás nová informace - nemáme o knize konkrétní představu. Může to byt klidně nejnovější detektivka od Joa Nesbøho nebo historický román od Sigrid Undsetové. Ve druhé větě je už však použit určitý tvar. Pokud ještě stále nevíme, o jaký konkrétní titul jde, na základě souvislostí si umíme vydedukovat, že se mluví o jedné a té samé knize. c)V některých předložkových frázích (bez logického důvodu). på universitetet, i byen
Osobní zájmena - předmětné tvary Kromě základního tvaru osobních zájmen (jeg, du, vi, de atd.) používá norština i jejich předmětné tvary. Ty používáme, když zájmeno vystupuje ve funkci předmětu (osoba či věc je zasažena dějem) anebo následuje po předložce.
základní tvar předmětný tvar
jeg meg mæi
du deg dæi
han ham ham/ han han
hun henne ˈhenːe
det stř. rod/den muž./žen. rod det deː/den den
vi oss osː
dere dere ˈdeːre
de dem dem
Anna treffer ham/han hver dag.Anna ho potkává každý den. Olav snakker med dem.Olav si s nimi povídá. Jeg liker den. (boka)Mám ji rád. (tu knihu) Hyggelig å hilse på deg.Rád tě poznávám. Han liker meg.Má mě rád.
Zvratná zájmena a zvratná slovesa V úvodním článku jsme se setkali se dvěma neobvyklými slovesy: glede seg (těšit se) a skynde seg (pospíchat). Obě patří do skupiny tzv. zvratných sloves. Snadno je rozpoznáte podle toho, že se skládají ze dvou částí: samotného slovesa (glede, skynde) a zvratného zájmena seg, které mění svůj tvar v závislosti na osobě:
osobní zájmeno zvratné zájmeno
jeg meg mæi
du deg dæi
han
hun seg sæi
det stř. rod / den muž./žen. rod
vi oss osː
dere dere ˈdeːre
de seg sæi
Jeg skynder meg hjem.Pospíchám domů. Han gleder seg til tur.Těší se na výlet. Vi skynder oss.Spěcháme. Všimněte si, že předmětný a zvratný tvar osobních zájmen se částečně shodují. Výjimku představuje 3. osoba jednotného (han, hun, det/den) a množného čísla (de), která získává zvláštní zvratný tvar seg. POZOR! Ne všechna zvratná slovesa v češtině jsou zvratná i v norštině. Porovnej: hete, sees, bli medjmenovat se, vidět se, ptát se
Slovosled Otázka bez tázacího zájmena V otázkách bez tázacího zájmena stojí sloveso vždy na prvním místě: Studerer du norsk?Studuješ norštinu? Liker du henne?Máš ji rád? Blir du med?Přidáš se?
Záporná částice “ikke” Zápor se dá v norštině vyjádřit částicí ikke ˈikːe, kterou v oznamovacích větách připojujeme za časovaný tvar slovesa. Jeg studerer ikke journalistikk.Nestuduji žurnalistiku. Vi kommer ikke fra Norge.Nepocházíme z Norska. Jeg vet ikke.Nevím. Výjimku představují věty, ve kterých hned po slovese následuje předmětný anebo zvratný tvar zájmena. Zápornou částici ikke v tomto případě umísťujeme až za zájmeno. Jeg liker henne ikke.Nemám ji rád. Vi treffer dem ikke.Nepotkáváme je. Han skynder seg ikke.Nespěchá. Pokud ovšem zájmenu předchází předložka (např. med oss, på meg atd.), řídíme se základním pravidlem. Hun snakker ikke med oss.Nepovídá si s námi. V otázkách klademe ikke až za podmět. Har du ikke lyst til å gå på tur?Nemáš chuť jít na výlet? Norská věta smí obsahovat jen jeden zápor.
Infinitivní částice “å” Z předcházející lekce už víme, že infinitivní částici å oː používáme před slovesem v infinitivu. K této situaci zpravidla dochází, když se ve větě současně objeví dvě slovesa - první z nich se časuje, zatímco druhé zůstává v infinitivu. Hun pleier å gå på tur.Má ve zvyku chodit na výlety. Jeg liker ikke å reise.Nerad cestuji. Částice å se vyskytuje i v různých frázích a předložkových spojeních, ve kterých bychom ji neočekávali. Na tyto případy budeme upozorňovat. Hyggelig å hilse på deg.Rád tě poznávám.