Leksjon 6 – På fest

Souvětí Souvětí představuje spojení dvou nebo více vět do jednoho celku. Souřadné souvětí: Pokud jde o spojení rovnocenných vět, nazýváme takové souvětí souřadné (není možné se zeptat jednou větou na druhou). K častým souřadicím spojkám patří og oː a, eller ˈelːər nebo a men men ale. Jeg kommer, og han kommer også.Přijdu a on přijde také. Vil du ha kaffe, eller skal jeg lage te?Dáš si kávu, nebo mám udělat čaj? Han kan gjøre det, men jeg vil ikke.On to může udělat, ale já nechci. Po spojkách následuje zpravidla podmět (není to však nutnost, může se tu objevit i jiný větný člen, např. příslovečné určení), a až následně časované sloveso: Hun er her nå, men i kveld går hun hjem.Teď je tu, ale večer jde domů. Pokud spojky og, eller a men spojují věty, které mají stejný podmět (činitele děje), nemusíme ho v druhé (případně dalších větách) opakovat. Porovnejte: Hun drikker vin og har det moro.Pije víno a baví se. Han kan lese boka eller se på TV.Může si číst knihu, nebo sledovat TV. Jeg kan gjøre det, men vil ikke.Mohu to udělat, ale nechci. Všimněte si, že pokud se rozhodneme vynechat podmět, nepíšemepřed og a eller čárku. Před men se naopak čárka píše vždy. Podřadné souvětí: Podřadné souvětí je spojení dvou nebo více vět, které nejsou navzájem rovnocenné (hlavní větou je možné zeptat se na větu vedlejší). K podřadicím spojovacím výrazům patří at ɑt že, om om jestli, som som který, fordi foˈɖiː protože a selv om ˈsel om ačkoli. Hun sier at hun er syk.Říká, že je nemocná. Jeg vet ikke om hun er syk.Nevím, jestli je nemocná. Det er gutten som er syk.To je ten chlapec, který je nemocný. Hun kan ikke komme fordi hun er syk.Nemůže přijít, protože je nemocná. Hun vil komme selv om hun er syk.Chce přijít, ačkoli je nemocná. Slovosled po podřadicích výrazech je stejný jako v oznamovacích větách, tj. nejdříve podmět (případně příslovečné určení), a až následně sloveso. Musíme si však dávat pozor na umístění nepřízvučných částic a některých příslovcí, např. ikke ne, kanskje možná či nok asi. Ty stojí vždy až za časovaným slovesem! Hun sier at hun ikke har det bra.Říká, že se nemá dobře. Han sier at han kanskje kommer.Říká, že možná přijde. Pokud je pořadí vět obrácené, tj. vedlejší věta - hlavní věta, začíname hlavní větu slovesem, přičemž podmět stojí až za ním. Věty oddělujeme čárkou. Selv om hun er syk, vil hun gå på tur.Ačkoli je nemocná, chce jít na výlet. Selv om jeg ikke er helt frisk, vil jeg komme.Ačkoli nejsem úplně zdravý, chci přijít. V běžném pořadí (hlavní věta - vedlejší věta) by souvětí znělo takto: Hun vil gå på tur selv om hun er syk. Jeg vil komme selv om jeg ikke er helt frisk.

Ukazovací zájmena Jestliže poukazujeme na osoby či věci nacházející se v naší blízkosti, použijeme v norštině zájmena denne ˈdenːe pro mužský a ženský rod, dette ˈdetːe pro rod střední a disse ˈdisːe pro množné číslo. Všimněte si, že podstatné jméno, které po nich následuje, má určitý tvar. denne mannentento muž denne bokatato kniha dette skipettato loď disse bildenetyto obrazy Pro osoby nebo věci od nás vzdálenější používáme zájmena den den pro mužský a ženský rod, det deː pro rod střední a de diː pro množné číslo. Následující podstatné jméno je také v určitém tvaru. den mannentamten muž den bokatamta kniha det skipettamta loď de bildenetamty obrazy V hovorovém jazyce je běžné připojit za ukazovací zájmena příslovce místa her tady nebo der tam. Liker du denne kaféen her?Máš rád tuto kavárnu? Vi kan anbefale deg den boka der.Můžeme ti doporučit tamtu knihu. Jeg liker det bildet der borte.Líbí se mi tamten obraz.