Grammatikk

Slovosled Ve vedlejších větách s tázacím zájmenem Z minulé lekce už víme, že vedlejší věty začínají podřadicími výrazy (at, om, som, fordi, selv om). Základní informace o souvětí najdete v lekci 6. Funkci podřadicích výrazů však mohou plnit i tázací zájmena a příslovce. V úvodním článku jsme mohli narazit na dva takové případy - hvordan a når. Marit er nysgjerrig på hvordan det gikk på festen.Marit je zvědavá, jaká byla oslava. Jeg husker ikke nøyaktig når jeg kom hjem.Nevzpomínám si přesně, kdy jsem přišla domů. Slovosled se řídí stejnými pravidly jako u běžných podřadicích spojek, tj. podmět - (nepřízvučná částice) - sloveso - ostatní větné členy. Tato poučka platí i pro další tázací zájmena a příslovce. Han spør hva du sier.Ptá se, co říkáš. Vi vet ikke hvem hun snakker med.Nevíme, s kým mluví. De spør hvorfor du ikke vil komme.Ptají se, proč nechceš přijít. Hva/Hvem som Aby to však nebylo příliš jednoduché, po hvem a hva musíme v jednom specifickém případě přidat slovíčko som. Jde o situace, kdy zmíněná tázací zájmena plní ve vedlejší větě funkci podmětu. Pojďme si to názorně vysvětlit. Jeg vet ikke hvem hun snakker med.Nevím, s kým si povídá. Jeg spør hvem som bor her.Ptám se, kdo tu bydlí. Všimněte si té části věty, která následuje po hvem. Zatímco v prvním příkladu explicitně poznáme činitele děje (hun), ve druhé větě na sebe úlohu podmětu převzalo samotné tázací zájmeno (hvem). Tento jev je přítomný i v nasledujících příkladech. Han spør hva du sier.Ptá se, co říkáš. Han vet ikke hva som er best.Neví, co je nejlepší. V první větě vystupuje hva v úloze předmětu (činitelem děje je du), v druhém příkladu se však z hva stal podmět. Z toho důvodu po něm musí následovat som.
Minulý čas Způsob tvoření minulého času může vypadat složitě, ale nenechte se tím odradit. Na jednotlivé poučky je možné se dobře spolehnout a časem budete minulý čas tvořit bez většího zaváhání. Při tvorbě minulého času rozlišujeme mezi pravidelnými a nepravidelnými slovesy. Pravidelná slovesa Pravidelná slovesa tvoří minulý čas připojením koncovky ke kmeni slovesa. Pod kmenem slovesa rozumíme tu část, která zůstane po odtrhnutí koncového -e, např. kmenem slovesa snakke je snakk. Rozlišujeme mezi čtyřmi koncovkami: a)-ET/-A Koncovku -et et (koncové -t není němé) nebo -a získávají slovesa s kmenem zakončeným na: *skupinu dvou nebo více souhlásek
přítomný čas minulý čas překlad
danse danset/dansa tancovat
elske elsket/elska milovat
jogge jogget/jogga běhat
Forma s -a se často používá v hovorovém jazyce a dialektech. Koncovka -et je častější v psaném a formálním projevu. b)-TE Koncovku -te přibírají v minulém čase slovesa s kmenem zakončeným na: *jednu souhlásku
přítomný čas minulý čas překlad
besøke besøkte navštívit
kjøre kjørte jezdit
reise reiste cestovat
*skupinu souhlásek -ll, -mm, -nn nebo -nd, -ng.
přítomný čas minulý čas překlad
bestille bestilte objednat
bestemme seg bestemte seg rozhodnout se
kjenne kjente znát
skynde seg skyndte seg spěchat
trenge trengte potřebovat
Všimněte si, že zdvojené souhlásky ll, mm a nn se po připojení koncovky minulého času zjednodušily na l, m a n. c)-DE Koncovka -de je charakteristická pro slovesa s kmenem zakončeným na: *-v nebo -g
přítomný čas minulý čas překlad
behøve behøvde potřebovat
lage lagde vytvořit
dvojhlásku ei nebo øy
přítomný čas minulý čas překlad
pleie pleide mít ve zvyku
bøye bøyde ohnout
d)-DDE Koncovku -dde získávají slovesa, která končí na jinou samohlásku než -e, např. -o.
přítomný čas minulý čas překlad
bo bodde bydlet
Mnoho sloves nemusí nutně přijímat jen koncovku, která mu na základě předložených pravidel přísluší. Jako příklad je možné uvést výše zmíněné sloveso lage. Kromě koncovky -de (lagde) se může vyskytovat i s příponami -et/-a (laget/laga). Neklesejte však na mysli! Sami Norové si často neuvědomují, kolik gramatických tvarů je v jejich jazyce přípustných. Když se budete držet uvedených pravidel, rozhodně neuděláte chybu. Nepravidelná slovesa Nepravidelná slovesa tvoří zvláštní skupinu. Jejich tvar minulého času se vymyká jakýmkoli pravidlům. V tabulce uvádíme jen ta, která se doposud vyskytla v učebnici. Kromě tvarů minulého času uvádíme i tvar minulého příčestí, který bude důležitý při tvorbě předpřítomného času. Doporučujeme naučit se oba tvary současně. Lépe si je zapamatujete.
infinitiv minulý čas minulé příčestí překlad
be ba(d) bɑː bedt bet prosit
bestå besto(d) beˈstuː bestått beˈstot skládat se
bli med ble med bleː blitt med blit přidat se
drikke drakk drɑk drukket ˈdrukːet pít
finne fant fɑnt funnet ˈfʉnːet najít
finnes fantes ˈfɑntes funnes ˈfʉnːes nacházet se
forstå forsto(d) foˈʂtuː forstått foˈʂtot rozumět
fortsette fortsatte ˈfoʈʃate fortsatt ˈfoʈʃɑt pokračovat
få fikk fik fått fot dostat
gi ga(v) gɑː gitt jit dát
gjenta gjentok ˈjentuk gjentatt ˈjentɑt zopakovat
gjøre gjorde ˈjuːre gjort juʈ dělat
gå gikk jik gått got jít
ha hadde hɑdːe hatt hɑt mít
hete het heːt hett het jmenovat se
hjelpe hjalp jɑlp hjulpet ˈjulpet pomoci
høres ut hørtes ut ˈhørtes hørtes ut ˈhørtes znít
komme kom kom kommet ˈkomːet přijít
la lot luːt latt lɑt nechat
le lo luː ledd led smát se
møte møtte ˈmøtːe møtt møt potkat
møtes møttes ˈmøtːes møttes ˈmøtːes sejít se
se så soː sett set vidět
sees såes ˈsoːes settes ˈsetːes vidět se
si sa sɑː sagt sɑkt říkat
sitte satt sɑt sittet ˈsitːet sedět
skrive skrev skreːv skrevet ˈskreːvet psát
spørre spurte ˈspʉʈe spurt spʉʈ ptát se
stå sto(d) stuː stått stot stát
ta tok tuk tatt tɑt vzít
treffe traff trɑf truffet ˈtrʉfːet potkat
vite visste ˈviste visst vist vědět
være var vɑːr vært væʈ být
Všimněte si, že slovesa be, bestå, forstå, gi a stå mají v minulém čase přípustné dvě podoby - buď s koncovou souhláskou, nebo bez ní. V moderní norštině se však dává přednost tvarům bez koncové souhlásky, tj. ba, besto, forsto, ga a sto. S druhým zápisem se můžete setkat především ve starších textech. Modální slovesa Tvar minulého času modálních sloves je snadný. Rovná se totiž jejich infinitivu.
infinitív minulý čas minulé příčestí překlad
kunne kunne ˈkʉnːe kunnet ˈkʉnːet moci
ville ville ˈvilːe villet ˈvilːet chtít
måtte måtte ˈmotːe måttet ˈmotːet muset
skulle skulle ˈskʉlːe skullet ˈskʉlːet mít (povinnost)
burde burde ˈbʉɖe burdet ˈbʉɖet měl by(s)
Použití Minulým časem vyjadřujeme především: a)ukončené děje v minulosti (časový údaj je buď uveden ve větě, nebo vyplývá z kontextu) Jeg bodde i Norge i 2015.V roce 2015 jsem bydlel v Norsku. Hun spiste laks i går.Včera snědla lososa. Hvordan var festen?Jaká byla oslava? tazatel ví, kdy se odehrála b)spontánní hodnocení jídla, předmětu, situace ap. Hva med å kjøpe ei bok til ham? - Det var en god idé.Co tak mu koupit nějakou knihu? - To je dobrý nápad. Časové výrazy Časové údaje signalizující minulý čas:
i går včera
i går morges včera ráno
i går kveld včera večer
i forgårs i ˈforgoːʂ předevčírem
i forrige uke i ˈforːie ʉːke minulý týden
i forrige måned i ˈforːie ˈmoːnəd minulý měsíc
i fjor i fjuːr minulý rok
i 1814 v roce 1814
da/på den tiden tehdy
Všimněte si, že časový význam české předložky před vyjadřujeme v norštině spojením for... siden:
for ti minutter siden před deseti minutami
for åtte dager siden před osmi dny
for seks uker siden před šesti týdny
for sju måneder siden před sedmi měsíci
for tre år siden před třemi lety
Krátké odpovědi v minulém čase Krátké odpovědi na otázky v minulém čase tvoříme stejným způsobem, jaký jsme se už naučili. Jediný rozdíl spočívá v tom, že sloveso v odpovědi má tvar minulého času. Krátké odpovědi si můžete zopakovat v lekci 3.
otázka kladná odpověď záporná odpověď
Bodde du i Norge? Ja, det gjorde jeg. Nei, det gjorde jeg ikke.
Studerte hun medisin? Ja, det gjorde hun. Nei, det gjorde hun ikke.
Var han norsk? Ja, det var han. Nei, det var han ikke
Hadde du det bra? Ja, det hadde jeg. Nei, det hadde jeg ikke.
Ville du studere norsk? Ja, det ville jeg. Nei, det ville jeg ikke.
Kunne de gjøre det? Ja, det kunne de. Nei, det kunne de ikke.
Spojky da a når Spojky da a når překládáme do češtiny shodně jako když. Nemůžeme je však zaměnit, používají se totiž v odlišných situacích. DA Da se vztahuje na děje v minulosti, které se odehrály jen jednou. Da jeg bodde i Sverige, reiste jeg mye.Když jsem bydlel ve Švédsku, hodně jsem cestoval. Vi kjøpte mange bøker da vi var i bokhandelen.Koupili jsme hodně knih, když jsme byli v knihkupectví. Hva gjorde du da du var i Norge i fjor?Co jsi dělal, když jsi byl minulý rok v Norsku? NÅR Når odkazuje na děje v minulosti, které se opakovaly anebo odehrávaly pravidelně. De pleide å sykle når de hadde god tid.(Vždy) když měli hodně času, jezdili na kole. Når jeg var i byen, gikk jeg alltid på teater.Když jsem byl ve městě, vždy jsem šel do divadla. Vi snakket mye sammen når vi var på tur.(Vždy) když jsme byli na výletě, hodně jsme si povídali. Kromě toho může når popisovat i děje přítomné a budoucí. Når jeg er i Oslo, reiser jeg mye.Když jsem v Norsku, hodně cestuji. Hva vil du gjøre når du kommer til Oslo?Co chceš dělat, když přijedeš do Osla? Z předcházejících lekcí také víme, že når se chová také jako tázací zájmeno. Når kom du hjem?Kdy jsi přišel domů?