Grammatikk
Množné číslo podstatných jmen
Pravidelná
Většina podstatných jmen získává v množném čísle koncovku -er (neurčitý tvar) a -ene (určitý tvar):
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
en gutt | gutten | gutter | guttene |
ei/en regning | regninga/regningen | regninger | regningene |
universitet | universitetet | universiteter | universitetene |
Výjimkou jsou jednoslabičná podstatná jména středního rodu, která v neurčitém tvaru nepřijímají žádnou koncovku. Týká se to i složenin, ve kterých tvoří tato podstatná jména poslední část.
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
et kurs | kurset | kurs | kursene |
et norskkurs | norskkurset | norskkurs | norskkursene |
Pokud podstatná jména končí na -e, připojujeme k nim v množném čísle jen koncovku -r (neurčitý tvar) a -ne (určitý tvar).
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
ei/en gate | gata/gaten | gater | gatene |
ei/en krone | krona/kronen | kroner | kronene |
Podstatná jména, která končí na -er (obvykle pojmenovávají národnost či povolání), přijímají koncovku -e (neurčitý tvar) a -ne (určitý tvar).
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
en tsjekker | tsjekkeren | tsjekkere | tsjekkerne |
en tysker | tyskeren | tyskere | tyskerne |
Nemůžeme opomenout ani podstatná jména zakončená na -el a -er. V množném čísle totiž vypouštějí samohlásku e. Když výše zmíněným koncovkám předchází zdvojená souhláska, dochází k jejímu zjednodušení.
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
en sykkel | sykkelen | sykler | syklene |
Norské slovníky uvádějí, že podstatná jména středního rodu mohou v určitém tvaru množného čísla získat nejen koncovku -ene (togene), ale i -a (toga). Všeobecně platí, že pokud chceme působit formálně, použijeme koncovku -ene. Koncovka -a se užívá především v hovorovém jazyce.
Nepravidelná
Ne všechna podstatná jména však mají v množném čísle pravidelné tvary. Jde např. o následující slova z předcházejících kapitol.
j. č. neurčitý tvar | j. č. určitý tvar | mn. č. neurčitý tvar | mn. č. určitý tvar |
ei/en bok | boka/boken | bøker | bøkene |
en feil | feilen | feil | feilene |
en mann | mannen | menn | mennene |
et teater | teateret | teatre | teatrene |
Nepravidelné množné číslo budou mít i složeniny, ve kterých takové podstatné jméno tvoří poslední část, např. nordmann, engelskmann atd.
Tvary těchto podstatných jmen budou vždy uvedeny ve slovníčku na konci lekce.
Nepočitatelná podstatná jména
Některá podstatná jména množné číslo nemají. Tato slova označují látku nebo materiál, případně abstraktnost, např. snø snøː sníh, mel meːl mouka, ris riːs rýže, sand sɑn písek, luft lʉft vzduch, lykke ˈlʏkːe štěstí atd.
Přesto se však v určitém kontextu mohou chovat jako počitatelná:
Nordmenn drikker mye kaffe.Noři vypijí mnoho kávy. (látka, nápoj)
Jeg vil gjerne ha en kaffe.Rád bych si dal kávu. (jeden šálek)
Podstatná jména v plurálu
V norštině existují ale i slova, která se zpravidla používají jen v množném čísle (ačkoli mají také tvar jednotného čísla), např. penger ˈpeŋər peníze, briller ˈbrilːər brýle či grønnsaker ˈgrønːsɑːkər zelenina.
Jeg har mye penger.Mám hodně peněz.
Han ser dårlig og trenger briller.Vidí špatně a potřebuje brýle.
Hvorfor bør jeg spise grønnsaker?Proč bych měl jíst zeleninu?
Mnoho/málo
Při použití výrazů mnoho a málo je důležité, zda je používáme ve spojitosti s počitatelnými, nebo nepočitatelnými podstatnými jmény.
Počitatelná podstatná jména se vážou s výrazy mange ˈmɑŋe mnoho a få foː málo:
mange/få byer, nordmenn, bøker
Nepočitatelná podstatná jména se naopak vážou s výrazy mye ˈmʏːe mnoho a lite ˈliːte málo:
mye/lite kaffe, vann, sukker
Všimněte si, že po mange, mye, få a lite stojí podstatná jména v neurčitém tvaru.