stát1

1(na nohou ap.) être/se tenir debout, (o předmětech) se trouver

Stůj!
Halte !
ˈalt !
Stůj! (ani hnout)
Ne bouge pas !
nə buʒ pɑ !
Stojíš mi v cestě.
Tu me fais obstacle., Tu me barres le passage.
ty mə fε ɔpstaklˌ ty mə baʀ lə pɑsaʒ
Sotva stojím na nohou.
Je tiens à peine debout.
ʒə tjε̃ a pεn d(ə)bu
Na čí straně stojíš?
De quel côté es-tu ?, (hovor.) Tu es de quel côté ?
də kεl kote ety ?ˌ ty e də kεl kote ?
Budu stát při tobě.
Je resterai à tes côtés.
ʒə ʀεst(ə)ʀe a te kote
Stojíme před problémem.
Nous nous trouvons devant un problème.
nu nu tʀuvɔ̃ d(ə)vɑ̃ œ̃ pʀɔblεm
Stojí ti hodinky.
Ta montre est arrêtée.
ta mɔ̃tʀ εtaʀete
Na ceduli stálo...
L'écriteau disait...
lekʀito dizε
Nad tím zůstává rozum stát.
Ça dépasse l'entendement., C'est à n'y rien comprendre.
sa depɑs lɑ̃tɑ̃dmɑ̃ˌ seta ni ʀjε̃ kɔ̃pʀɑ̃dʀ
Stůj, nebo střelím.
Halte-là ou je tire.
ˈaltla u ʒə tiʀ
Jak si stojíme? (jak jsme na tom)
Où en sommes-nous ?
u ɑ̃ sɔmnu ?
Za tím si stojím. (názorem ap.)
Je le maintiens.
ʒə lə mε̃tjε̃
Stojí si (pevně) za svým. (neustoupí)
Il n'en démord pas.
il nɑ̃ demɔʀ pɑ

2(mít zájem) o koho/co vouloir de qqn/qqch, tenir à qqn, convoiter qqch

Stojíš o mě ještě?
Tu m'aimes encore ?
ty mεm ɑ̃kɔʀ ?
Nestojím o soucit.
Je ne veux pas de pitié.
ʒə nə vø pɑ də pitje
Stojíte o to ještě?
Êtes-vous toujours intéressé ?
εtvu tuʒuʀ ε̃teʀese ?