svůj, svá, své, svoje
meu/minha, teu/tua, seu/sua
Přišla se svými rodiči.
Veio com os pais dela.
vˈɐju kˈɔ̃ uʃ pˈajʃ dˈεlɐ
Nevěřím svým očím!
Não posso acreditar nos meus olhos!
nˈɑ̃ pˈosu ɐkrəditˈar nuʃ mˈeuʃ ˈoʎuʃ!
Chce svůj vlastní byt.
Quer ter sua própria casa.
kˈer tˈer sˈuɐ prˈɔpriɐ kˈazɐ
Oni bydlí ve svém.
Vivem na sua própria casa.
vˈivɑ̃ nɐ sˈuɐ prˈɔpriɐ kˈazɐ
Jsou hrdí na své děti.
São orgulhosos dos seus filhos.
sɑ̃ ɔrguʎˈoʃuʃ duʃ sˈeuʃ fˈiʎuʃ
Musíme po svých.
Temos de ir a pé.
tˈεmuʃ də ˈir ɐ pˈε
Všechno má/chce svůj čas.
Tudo tem o seu tempo.
tˈudu tɑ̃ u sˈeu tˈε̃pu
Udělám to po svém.
Vou fazê-lo à minha maneira.
vˈo fɐzˈe-lu ˈa mˈiɲɐ mɐnˈɐjrɐ
Hleď si svého.
Não é da tua conta.
nˈɑ̃ ˈε dɐ tˈuɐ kˈɔ̃tɐ
Už jsou svoji. (sezdáni)
Já são casados.
ʒˈa sɑ̃ kɐzˈaduʃ