stát1

1стоять, находиться, (zastavit se) остановиться

Stůj!
Стой!
stoj!
Stůj! (ani hnout)
Стой!, Ни с места!
stoj!ˌ ňi s měst!
Sotva stojím na nohou.
Я еле держусь на ногах.
j jeľe ďiržusˈ n ngach
Na čí straně stojíš?
На чей стороне ты?
n čej strně ty?
Budu stát při tobě.
Я тебя буду поддерживать.
j ťibja budu pdděržəvəť
Stojíme před problémem.
Мы стоим перед проблемой.
my stim pěret prbľeməj
Stojí ti hodinky.
У тебя остановились часы.
u ťibja stənviľisˈ čsy
Na ceduli stálo...
На афише было написано...
n fišə bylə npisənə
Nad tím zůstává rozum stát.
Это уму непостижимо., Это не укладывается у человека в голове.
etə umu ňipəsťižyməˌ etə ně ukladəvəjec u čilvěk v glvě
Jak si stojíme? (jak jsme na tom)
Как идут наши дела?
kak idut našə ďila?
Za tím si stojím. (názorem ap.)
На этом я стою.
n etəm j stju
Stojí si (pevně) za svým. (neustoupí)
Он настаивает на своём.
on nstajivəjet n svjom

2(mít zájem) интересоваться, хотеть

Stojíš o mě ještě?
Я тебе ещё интересен/интересна?
j ťibě jiššo inťiresen/inťiresn?
Nestojím o soucit.
Я не хочу сочувствия.
j ně chču sčufstvij